Začátek cesty - Hra pro členy třídy 1. ( Nawaki, Misman, Horox, Mike, Itachi, Red, eliizabet)

Yoshiro

Já jí moc neznám, takže nevím, kam chodí a tak.. Řekl jsem senseiovi..
A jací Uchihové bývali? Zeptal jsem se.. Byli jsme se sestrou přece jen poslední šance na obnovu klanu, jiní Uchihové nebyli.. A sensei vyzněl tak, jako by dřívější Uchihy znal.

Karuto

Pomaly sme sa blížili k jej domu. Bola to vlastne len malá prístavba k nemocnici.
Uchihovia... nechcem byť nezdvorilý, ale oproti ostatným klanom v Konohe boli veľmi zvláštny. V ich klane vládlo vždy napatie, každý Uchiha si dosť inak vykladal spolužitie a správanie sa k ľudom...
Na chvíľu som prerušil.
... a pomstu. dodal som potichšie.

Yoshiro

poslední slova jsem neslyšel...Došli jsme k místu, kde bydlela Ikita.. Takže tady bydlí? Co jí vlastně chcete?

Mitoshi
Chodíval jsem trénovat kousek do lesa.
Byla tam jedna moc hezká mýtinka.
Kámen uprostřed, potůček na kraji a docela rovná.
Zkrátka ideální místo na odpočinek i trénink.
Nevěděl jsem jestli o tom místu ví i někdo jiný, ale to mi bylo fuk.
Začal jsem trénovat Bushiny

Akira

Víš Maki-san, přijde mi, že jsem tě možná lehce vyvedla z rovnováhy...
Pokud chceš tak mohu odejít... ale přijde mi škoda že jsme za celou dobu na akademii nepromluvili víc jak pár slov... řekla jsem celkem po pravdě...
Měla jsem "dar" říkat od plic co si myslím...

Kuja

Mal som už dosť vyplýtvanu chakru z toho tréningu, tak som sa rozhodol, že na dnes skončím s genjutsu a začal som sa venovať tréningu môjho kekkei genkai - lietania, ktoré vyžadovalo minimum chakry. Spojil som ruky a začal sa sústrediť,,, trocha som sa začal vznášať, lenže po chvíľke som to už neudržal a padol som... Stále sa zlepšujem... pomyslel som si, hrdý sám na seba a hneď som to začal skúšať znova...

Karuto

Iba niečo oznámiť....
Mierne som zaklopal na dvere. Nikto. Opať som zaklopal.
Zase nič.
Išiel som riadne tresknúť do dverí, ked sa otvorili. Stálo tam útle dievča.
Ikita, konečne. Hľadám ťa už riadne dlho... pousmial som sa.
Dobrý deň, Karuto-sensei. pozdravila slušne, a potom si všimla aj Yoshira.
Err... ahoj, Yoshiro. sklopila zrak a potom opať pozrela na mňa.
S Irukom sme sa dohodli na tvoj podnet... bojovať teda nebudeš musieť, nechceme nikoho nútiť. A kedže už teraz si výborná liečiteľka, myslím že skúšky na genina nie sú také dôležité. A potom ked dostanete tím, bude to zložitejšie. Budete si to musieť vydiskutovať so senseiom. Je dopredu jasné, že budeš v tíme s dvoma útočnými typmi, aby sa vyvážila sila tímu. dopovedal som a víťazoslávne sa usmial.
Ale... ja v boji pomôžem... dokážem nepriateľov omráčiť, sparalyzovať, zmiasť... ostatné nechám na tímových partnerov. povedala nepokojne.

Maki
Vyvedla z rovnováhy, to mě dopálilo. Nahodila sjem zpátky nic neříkajíc výraz.
Mně teď zas přijde, že zachraňuješ nešťastnou holku. Jestli tomu tak je, tak nestojím o záchranu, ale jestli si chceš pouze zatrénovat, tak budu ráda. Abych pravdu řekla ještě jsem s nikým ninjustu netrénovala. Oplatila jsem ji upřímnost upřímností. Pro mě to byl zvláštní rozhovor. Doma jsem byla zvyklá, že musím číst nezi řádky, ale Akira řekla co si myslí. Je to vůbec Uchiha?
Došli jsem k části města obehnané zdí. Otočila jsme se na Akiru: Jestli chceš trénovat, tak můžem začít přelezením tédle zdi.

Yoshiro

To jí chtěl říct jen tohle..? Proč vlastně nechce bojovat? Každý Shinobi by měl počítat s tím, že jednou příjde situace, kdy bude muset, chtě nechtě, bojovat... Přemýšlel jsem ..

Akira

Nikoho nezachranuju...
Ale to je jedno, pojdme trenovat
usmála jsem se a vyběhla nahoru po zdi
Nebyl to zase takový problém...
Posadila jsem se na vrcholek a čekala na Maki

Mitoshi
Vedle mě stálo asi pět nehmotných klonů které se tupě usmívaly.
Já jsem stál metr před nimi a kritickým okem jsem si je prohlížel
Mám vždycky takový přiblblý výraz? pozoroval jsem naše tváře

Maki
Můj geniální plán, jak nás udržet od matky měl pouze jednu chybu. Soustřeď se, ať nezničíš zeď, nebo sem přiběhnou všichni.
Rozběhla jsem se a uděla první dva kroky... spadla jsem. Málo, musím přidat. Rozběhla jsem se po druhý a vyběhla do půlky, naštěstí jsem udržela rovnováhu a doběhla na horu k Akiře.
Ukázala jsem na barák přímo za zdí: To je naše dojo. Řekla jsem jedním dechem a pokoušela se opět nabrat dech.

Akira

To je parádní...
řekla jsem a rozesmála jsem
Jinak tohle ti docela jde ne?
řekla jsem
Bylo dost geninu co by si pěkne rozbili usta pri snaze a vylézt nahoru
Tak jdeme ne? seskočila jsem ze zdi

Maki
Nebyla jsem si jistá jesti je to pochvala nebo výsměch. Seskočila jsem za ní vešla do doja, jako první.
S čím začnem?

Jeden ze senseiů pozoroval, jak Mitoshi trénuje.. Ze stromu..

Akira

No já nevím...
Hádám že je to jedno...
pokrčila jsem rameny
Nechtělo se mi vybrat něco aby to zase nevypadalo spatne...
Zdalo se mi ze sem tu skoro jako vetrelec

Mitoshi
Najednou jsem vyskočil co nejvíc jsem mohl a moje klony se rozběhly do stran. Hodil jsem proti nim shurikeny.
Ozvalo se tradiční POOF
Úspěch. Trefil jsem tři z pěti.
Dopadl jsem na zem a sedl si na ten kámen uprostřed louky. Dva zbývající klony Pufnuly taky

Maki
Řekla jsi, že ti míň jde ninjustu a z toho budem hlavně maturovat, tak co kdybychom se věnovali ninjustu? Navrhla jsem, ale měla jsem pocit, že bych měla nechat výběr na hostovi. Ostatně byla prní ninja, kterého jsem přivedla domů.
Já nevím, klony?

Akira

Klony? Fajn fajn
řekla jsem a usmála jsem se
Začala jsem koncentrovat chakru
Udělala jsem pečet
Kolem mě se objevili 3 klony... jenze meli obrovsky rty...

Maki
Napodobila jsem Akiru a začala skládat pečetě. Objevili se kole mě taktéž tři klony. Když jsem se na ně podívala, tak jsem se zděsila. Na hlavě měli... ne to snad ani nebyli vlasy. Je to ještě hroší, než posledně, konstatovala jsem situaci.

Akira

No nejsem na tom o tolik líp...
Podívej na ně... ten pysk...
řekla jsem a klony zmizeli
Zkusila jsem to znova
objevil se jeden klon
Měl pysky ještě větší...
Až komicky

Kuja

Unavene som si sadol na blízku lavičku. Vyplýtval som zrejme všetku chakru, ale rozhodne to stálo za to, moje jutsu boli perfektné. Tiež som sa veľmi zlepśíl v lietaní... Pozrel som na oblohu, a znova som spadol do môjho víru myšlienok... Možno bolo načase dnes skončiť s tréningom, aj tak som s vyplýtvanou chakrou nemohol nič robiť... taijutsu som nikdy veľmi netrénoval...

Maki
Při pohledu na Akiřin výtvor jsem se troch lekla, jek dopadne ten můj. Noc, horší vlasy už mít nemůže. Nevědomky jsme si sáhla na vlasy. Odvolala jsem svoje klony a opět začala skládat pečeti. Tentokrát jsme se více soustředila na vlasy. Konečně přede mnou stál klon se snad krásnějšíma vlasy, než jsou moje, ale pro změnu šilhal. Už se těším na maturitu, řekla jsem ironicky a odvolala svůj novej výtvor.

Akira

Nene... tohle půjde...
řekla jsem
Uvidíš že teď to zvládneme... dodalaa jsem
Soustředila jsem se a udělala klon
Klon měl normální rty...
Vypadal přesně jako já... jen měl zelený oči...

Maki
Uvidíš, že to zvládneme, jak tuhle větu nesnáším.
Jasně, že to zvládneme. Není jediný důvod aby jsme to nezvládly. Začala jsem se soustředit a skládat pečeti. Je to vůbec Uchiha? Objevil se vedle mě můj klon, který vypadal jako já, jen měl černé vlasy a oči jak Uchihové. Co jsem to říkla s tím důvodem?Řekla jsem pobaveně.