Savior ( Medusa, Itachi, Red, Aspire, Blackness)

Po tom, co Yoko našla všechny, které měla, rozhodli se dát se na cestu.

Mizukage stál u brány, když k němu tým dorazil, začal jim zadávat informace.

Kai se nenechal odbít a rozhodl se jít s nimi.

Yoshiro byl stále celkem zraněný, ale už na tom nebyl tak špatně, nebyl sice nadšený, že je v týmu s Izashim, ale asi je na čase zakopat válečnou sekeru.

Toshiro nebyl zase moc rád, protože si v přítomnosti Yoko připadal špatně. Hlavně kvůli tomu, že ho zmlátila.

Izashi byl..... Izashi..

Yoko

Cítila jsem se špatně, za to co jsem Toshirovi provedla, ale asi by mi nevěřil, kdybych mu to chtěla vysvětlit. I pro mě to bylo celkem zarážející. Ale asi bylo dobře, že byl na mě naštvaný, aspoň se kvůli mně nedostane do nějakých problémů.
Poslouchala jsem co nám říkal Mizukage. Každá informace i ta nejmenší byla velmi důležitá. Když jsem se rozhlédla po složení týmu, zjistila jsem, že Naruto vyslal opravdu velmi silné lidi, až jsem si chvílemi říkala co tam mezi nimi dělám já.

Izashi

Cítil som sa dosť... neutrálne...
Yoshiro by bol v pohode celkom a Yoko tiež...
Labilného Toshira som moc nemusel, ale to do misie nepatrilo...
Počúval som teda múdrosti, ktoré nám dával Mizukage k úspešnému splneniu misie.

Mizukage

Stál jsem u brány Konohy...
Byl to divný pocit...
Instrovat team z jiné vesnice...
Když přišli tak jsem se poprvé za celé roky cítil trochu nesvůj....
Hyuugové... Uchiha... něco jako Rolling stones Konohy...
Začnu stručně a jednoduše...
Jak víte, mého syna zajala organizace, známá pod jménem "Iden"
Moji ninjové pokryli celou oblast Kirigakure a široké okolí...
Díky vám mám šanci prohledat aspoň část země Ohně...
Podařilo se mi určit několik několik míst, kde by se mohl někdo skrývat...
Hodil jsem po jednom z nich mapu...
Byli na ní zakreslené pozice různých jeskyní a dalších míst...
Jsem vám vděčný za vaši pomoc...

Yoshiro

Dobře.. Kývnul jsem .. Všichni máte vše? Zeptal jsem se. Byl čas vyrazit a na opožděnce nebyl čas.
Dáme se teda do cesty. Už teď vycházíme pozdě.. Za chvíli bude tma a myslím, že by nebylo moudré toulat se lesem v noci.

Toshiro

Stál jsem o kus dál od Yoko a vždy jsem se na ni jen trochu kouknul a pak zase zpět na toho co nám dával informace. Musim ji to už sakra říct! Ikdyž už o mě asi nemá zájem, pokud teda někdy vůbec měla. Pomyslel jsem si a podíval se i na ostatní účastníky mise. Nesmim dopustit, aby ji snaha o pomstu dostala do nebezpečí. Pak jsem uslyšel slovo Iden a uvědomil si, že odtud byl ten chlápek co mě před třemi roky probodnul a zatnul jsem pěst, protože jsem ucítil nutkání mu to vrátit. "Jasně Yoshiro." Řekl jsem a podíval se na něj odhodlanýma očima.

Mizukage

Hodně štěstí....
řekl jsem a zmizel....

Izashi

Na to, či máme všetko som len kývol... Hai...
Mapu som pôvodne chytil ja, ale hodil som ju třeba Yoshirovi... Odteraz bol správnym mapárom.
Predsa len ja a Yoko sme mali byakugan, tak nech on dáva rozkazy z mapy a mi budeme "hľadať"...

Toshiro

Kývnul jsem na Mizukageho a ukázal zvednutý palec, abych mu ukázal, že nám může důvěřovat, že ho najdeme. Pak jsem se otočil na Yoshira a kývnul hlavou. "Tak tedy kam jedeme jako první?" Zeptal jsem se tiše a počkal na jeho odpověď.

Spoiler:

Yoko

Mapu jsme měli a mohlo se vyrazit. Informace, co jsme dostali, nám snad pomůžou v hledání. Ještě před tím, než jsme vyrazili, jsem si zkontrolovala, jestli jsem si vzala vše. Kunaie, shurikeny, lanka, výbušné lístky, dýmový kuličky, mé nové kopí, náhradní oblečení a něco k jídlu. Ano mám všechno.

Dali jsme se do cesty.. na západ..
Bylo tam jedno z míst označených na mapě.

Yoshiro

Děsně mě bolelo celý tělo.. I když jsem to nedával najevo, byl jsem dost zničenej z toho souboje.

Izashi

Aktivoval som byakugan a išiel s ostatnými...
Išiel som v čele...
Čakal som ale na prípadné rozkazy od mapára...

Yoko

Počkala jsem až všichni vyrazili, a pak jsem jako poslední vyrazila také. Myslela jsem, že by to bylo dobré rozestavění týmu. Byakugan ve předu týmu a byakugan v zadu týmu.

Yoshiro

Cesta před námi byla daleká. Brzo bude tma..Snad se dostaneme co nejdál. Pomyslel jsem si a podíval se na nebe..

Spoiler:

Asi o 4 hodiny později.

Slunce se rozhodlo jít spát a předalo stráž měsíci. Utábořili jsme se v lese.

Izashi

Utáborili sme sa v stanoch...
Cestoval by som aj v noci, bolo mi jasné, že Mizukagemu by sa nepáčilo, že si ideme váľať šunky len preto, že je tma...
Naviac, v tejto chvíli bolo potrebné uvariť veľký kotlík priateľstva. Kotlík by sa možno našiel, ale priateľstvo, kto vie...?
Zaliezol som teda do stanu. Spať sa mi nechcelo, možno by som zahral karty, s byakuganom som to vedel, ale karty tiež neboli prítomné.

Yoko

Seděla jsem venku a pozorovala objevující se hvězdy. Většinu věcí jsem měla ve stanu. Začal foukat studený vítr, ale já jsem se nějak nedokázala přesvědčit jít do tepla. Vrtala mi hlavou ta organizace....ta co...Ne nesmím na to teď myslet, ale třeba budeme procházet nějakou vesnicí, kde tu organizaci znají.

Yoshiro

Seděl jsem ve svém stanu. Byl otevřený, pozoroval jsem Yoko. Něco jí pravděpodobně trápilo..
Zvedl jsem se, měl jsem pořád nějaké ty bolesti, ale překonal jsem to. Je chladno.. Jestli chceš můžeš si jít lehnout.. Stejně teď budu mít stráž..

Yoko

Byla jsem zamyšlená, když na mě Yoshiro promluvil. Huh? A ty jsi ty Yoshiro. usměju se. No asi bych měla jít spát, ale ta obloha mě nechce pustit. řeknu a podívám se na hvězdy. Chvíli tu s tebou ještě posedím, pokud ti to nebude vadit.

Toshiro

Ležel jsem na stromě o kus dál od našeho "tábora" a z větve na které jsem ležel jsem pozoroval nebe a pomalu přizavíral oči. Chvíli jsem se přemáhal, ale nakonec jsem nevydržel a usnul jsem na tlusté a silné větvy v koruně stromu.

Yoshiro

Za společnost budu vděčnej.. Řekl jsem a oplatil jí úsměv.. Pak jsem zvedl hlavu a podíval se na hvězdy.. Obloha je čistá..Zítra by mohlo být hezky.. Po těchto slovech jsem se položil do trávy. Pohled na hvězdy byl lepší a čistější. Trápí tě něco? Zeptal jsem se Yoko. Byl jsem si tím téměř jistý, ale je jen na ní, jak mi odpoví.

Yoko

Byla jsem ráda, že Yoshirovi nevadí moje společnost. Ano mohlo by být hezky, hledání by šlo určitě rychleji. odpovím stále pozorujíc oblohu. Pak ale padla otázka, zda mě něco trápí. Trochu jsem sebou škubla a pohled odvrátila do země. Po celém těle mi najednou vyběhla husí kůže. No...to...je....no....víš..... celkem jsem se dost zakoktala, pak jsem si ale oddychla a řekla normální hlasem. Ano trápí. Konečně mám nějaké informace, kdo mohl zabít Hinatu a oni mě pošlou na misi. Netvrdím, že není důležitá, ale........ale prostě Hinata je důležitější. nakonec všechno vyklopím, až se sama divím.

Yoshiro

Chápu...Vím jaké to je ztratit blízkého člověka... Táta sice neumřel... Nejspíš... Ale opustil nás.. Nevím proč o tom vlastně mluvím.. Od té doby mám děsný .. Vztek.. Snažím se ho v sobě držet.. Ale někdy se uvolní a já se neovládám.. Podíval jsem se na ní.. Ta ženská, co zabila Hinatu.. Byla silná... Nejsem si jistý, jestli by jsi jí dokázala porazit sama..

Yoko

Poslouchala jsem Yoshira. Má podobné problémy jako já. Hlavně ten vztek. Koukala jsem na něj udiveným pohledem. Pak se podíval i on na mě a řekl smutnou pravdu. Sklopila jsem hlavu a smutným hlasem odpověděla. Hmm ano vím, že byla silná a že sama proti ní asi nemám šanci. Ale chci se aspoň pokusit. Musím si ověřit jednu maličkost.

Izashi

Nechcelo sa mi spať, ale ísť vonku ku ostatným, to mi hrdosť a arogancia nedovolila...
Otvoril som si len stan, aby som mal stále čerstvý vzduch a ďalej som ležal...
Tiež som jedným uchom počúval o čom tí dvaja vonku hovoria...
Moc sa toho ku mne nedostalo, ale malo to uspávacie účinky...

Yoshiro

Jakou maličkost? Zeptal jsem se jí zvědavě. Docela mě to zajímalo.. Ta ženská mi nakopala zadnici, takže jsem jí to chtěl vrátit, a pokud už o ní Yoko něco měla, tak by nás to mohlo přivést blíž k pravdě.