3 years later...

Shion

Shion se rozhlédla po laboratoři.. Mokuton no jutsu! Ze země vyletělo několik ... Obrovské množství dřevěných sloupů, které laboratoř doslova zničili.

Ihira

Odšli sme niekam mimo, aby nás nikto nepočul.
Hej, Maszata je Suzukin spolupracovník... jeho poznám najlepšie... bol som s ním v tíme... nikdy nerozprával, bol totiž nemý. zaspomínal som si na okamih. Maszata mi chýbal. Alebo skôr jeho staré ja.
Nostalgicky, zároveň smutne som sa zatváril.
Nemyslím, že to je niečo čo by som ti mal len tak hovoriť... aj ked... vy, chuunini budete mať veľký podiel na oslabení Idenu... povedal som neisto.

Izashi

Usmial som sa...
Budeme...? Takže... Povedal som neisto a nechal som, aby Ihira pokračoval.

Ihira

Izashi... mal by si si dávať veľký pozor... tvoje Kekkei genkai je cenné... Iden sa zameriava hlavne na genetiku.. klonovanie... začal som vysvetlovať.

Izashi

Prirodzene som bol ale sebavedomý...
Sensei, práve preto by ste ma mohli zase niečo naučiť... Začal som hrnúť senseia do učenia. Predsa len, Idenu nakopeme zadok, ale bude lepšie, ak to urobíme efektívnejšie... pravda? Povedal som s tým stareckým dôvtipom. Veril som že sensei je optimista.

Akira

Vyšla jsem nerušeně z Konohy
Moje nová laboratoř byla poměrně daleko
Chtěla jsem jít obklikou aby mě nikdo nesledoval...
Naposledy jsem se otočila a podívala se na Konohu...
No jo, škoda...
Sbohem Maki, sbohem Izashi, sbohem Shion-sensei...
Na zem dopadlo několik slz
Sbohem mami...

Gojou

Prechádzali sme lesom, už to bolo ale stý krát, stý krát už aj opadlo lístie, kráčali popod tienom lesa kde sa svetlo stihlo len občasne cez koruny prestrelit, ja/ai a cayern, ktorého kroky boli počuť ako dunenie bojových bubnov, šli sme nekonečným lesom no na konci bola konoha

Maki

Sledovala jsem, jak Akira odchází. Téměř mi už zmizela z dohledu, když jsem se rozhodla, že se jí musím na jednu věc zeptat. Rozběhla jsem se za ní. Stála a dívala se na vesnici. Z dálky mi přišlo, že pláče. Přiběhla jsme k ní. Akira, máš v plánu se ještě vracet? Zeptala jsem se ji sotva popadaje dech.

Toshiro

Začal jsem být netrpělivý když sensei nereagoval a jen blbě koukal. "Halo! Sensei reagujte trochu!" Zvolal jsem a začal se smát.

Spoiler:

Akira

Ty mi to nezjednodušuješ co Maki?
pousmála jsem se
Rozhodně se hodlám vrátit
Jinak by vše co dělám přišlo nazmar

Yoko

Zrovna jsem chtěla jít pozdravit Toshira, když se tam však najednou objevil náš sensei. Všimla jsem si, že sensei drží v ruce misky s ramenem. V tom případě je nebudu rušit. řeknu si pro sebe. Ladně seskočím z větve stromu na zem. Ještě jednou se podívám na ty dva, pak se otočím k odchodu a pomalými kroky vyrazím.

Akira

Usmála jsem se ještě jednou a rozplynula jsem se
Na zem popadalo několik labutích per...
Teď me budou sledovat tezko...
objevila jsem se asi 300 metru od vesnice na velke louce...
Vydala jsem se dal...

Gojou

Spopod lesného tunela sme vyšli na vydlaždené uličky konohy a pravdaže sme sa stali stredobodom pozornosti, kdoby si nevšimol niekoľkotonového medveďa ako prechádza dedinou?, Nevšímali sme si ich, len bolo trošku tažšie držať Aia na uzde pretože ho to nechutne vytáčalo Kľud Ai, som nato zvyknutý, pousmial sa Cayern a pousmial sa, dobre teda ale naposledy! sadol si do podvedomia a urazene prekrížil ruky

Ren

Přišel k Toshirovi.. Ahoj.. Napadlo mě, že bys mohl mít hlad.. Podal mu misku s ramenem.

Toshiro

"Pche, je vidět, že jste mě za těch pár let hodně poznal." Začal jsem se smát a dal se s chutí do ramenu a během chvíle jsem měl misku prázdnou a zhluboka a nasyceně vydechnul. Pak jsem se podíval na senseie. "Hele, už dlouho se chci zeptat. Přemýšlel jste někdy o tom kde je asi Yoko? Chtěl bych ji zase jednou vidět." Řekl jsem celkem smutnym tónem.

Ren

Odešla trénovat.. Ale je dost možné, že se brzy vrátí.. Řekl sensei a usmál se.. S Ramenem byl teprve v půlce.

Yoko

Díky své pomalé chůzi jsem se nedostala daleko od louky. Hmmm asi bych přeci jenom měla Toshira pozdravit. Už jsme se pomalu dva roky neviděli. přemýšlela jsem za pochodu. Nakonec jsem se otočíla a vrátila na louku. Asi ve vzdálenosti 3 metrů od Toshira a senseie jsem je už zdravila. Ahoj Toshiro, zdravím sensei. Příjdu až k nim a oba dva si rychle prohlédnu. Hmm přeji dobrou chuť. ještě dodám s úsměvem.

Toshiro

Chvíli jsem mlčel a sledoval senseie, protože jsem nevěřil vlastním uším. Yoko, to je Yoko. Pomyslel jsem si a pomalu se na ní otočil a chvíli na ní hleděl a pak jsem k ní rychlejší chůzí přišel a obejmul ji. "Ani nevíš jak jsem rád, že jsi zpátky."

Yoko

Toshirova reakce mě celkem příjemně zaskočila. Vůbec jsem nečekala, že mě obejme. T...Toshiro vydám ze sebe, vždyť jsem nebyla pryč zas tak dlouho. Ale jsem ráda, že jsi rád. zasměji se své slovní hříčce.

Toshiro

Přemýšlel jsem zda ji říct to co jsem chtěl už při zkouškách, ale nepřišlo mi to jako ta zprávná chvíle. Pustil jsem ji ze svého radostného objetí a usmál se na ní. "Doufám, že už zde zůstáváš." Mrknul jsem na ní.

Maki

Chvíli jsem sledovala místo, kde předtím stála Akira. Cítila jsem se zvláště, tak nějak prázdně. Sayonera, Aki-chan, zašeptala jsem. Otočila jsem se a líně jsem se vracela zpátky do vesnice. Naposledy jsem se zastavila a otočila. Hodně štětí, Aki-chan, zavolala jsem za ní, i když jsem věděla, že to nemůže slyšet.

Yoko

Neboj, pár let tu určitě zůstanu. odpovím s úsměvem. Ale koukám, že ty jsi se hodně změnil. Měla jsem i celkem problém tě poznat. A jak pokračuje tvůj tréning?

Sonn

Už dlhšiu dobu som pozoroval to dievča, Hyuuga z diaľky, tak aby si ma nemohla všimnúť.
A čakal som kedy nastane ten správny čas na zásah. Teraz s niekým bola... nie moc vhodná príležitosť. Vlastne tých bolo dosť málo.
Bolo treba byť trpezlivý, v Konohe je jednoducho príliš veľa ľudí a človek je tu sám len veľmi málo...
Pre Suzuki však získam čo bude treba...

Ihira

Zachmúril som sa.
Iden je naozaj nebezpečný... ale áno, máš pravdu... niekto ho raz bude musieť poraziť... že by som ťa niečo nové naučil? spýtal som sa s poúsmevom. Izashi bol usilovný a schopný žiak...

Toshiro

Usmál jsem se. "Ty jsi zůstala pořád stejně krásná." Řekl jsem ji a podíval se ji do bílých očí. "No s tréninkem jsem hodně postoupil a věřim, že už se nenechám napíchnout mečem jako kdysi." zase jsem se pousmál. "A co ty? Vyprávěj mi o tom tvém putování." byl jsem neuvěřitelně šťastný, že ji zase vidim.

Ren

Tak já vás tu nechám.. Určitě si toho máte spoustu co říct.. Řekl Ren. Mávnul na ně a odešel.