3 years later...

3 roky uběhly jako voda.

Team 10 byl rozpuštěn...

Team 7 zůstal ve složení 2 lidí.

Team 6 byl pořád kompletní.

Team 11 byl také plný.

Všichni se stali chuniny.

Akira

Seděka jsem v Ichiraku
Jako vždy jsem si vzala 2 porce a zmizela....
Tam jako vždycky
Byl to skoro rituál, každej den to samé už skoro 3 roky...
Zdarma lístky jsem sice už dávno neměla, ale peněz jsem jako jediný Uchiha ve vesnici měla dost...

Izashi

Akurát som sa prechádzal Konohou...
Ruky vo vreckách, na tvári neutrálny výraz a hľa, Akira v Ichiraku...
Iba som sa ľahko pousmial, chodila tam celkom často...
Ledva som sa priblížil bližšie a ona...zmizla. V podstate som Akiru mal celkom rád. Nie ako ženu, ktorá sa páči mužovi, ale ako ninju - narozdiel od Yoshira, ktorého teda zrejme uniesli.
Okrem toho som sa len prechádzal. Pomaly a potichu. Celkom som si užíval ten pokoj, nič sa nedialo, ako pred búrkou...

Ihira

Izasiho som zastihol na ulici. Len tak sa prechádzal.
Ahoj, Izashi. pozdravil som a podišiel k nemu.
Ako je dnes...?

Izashi

Všimol som si senseia...
Dobrý deň , sensei... Pozdravil som ho a čo nevidieť sa ma opýtal onu otázku.
Poznáte to... nič sa nedeje. Väčšina ninjov by bola z toho otrávená, ale mne je fajn. Povedal som a nadýchol sa. Viete, keď je ticho... je pokoj a teraz je to celkom vzácne. Dodal som a hodil protiotázku, aby som bol zdvorilý... A vy sensei, ako žijete?

Ihira

Pousmial som sa. Mal pravdu. Takéto ticho bolo vzácne, a bolo si ho treba užiť, a ceniť.
Ja? Ja som v poriadku... ako vždy... ale onedlho pravdepodobne budem musieť odísť. Na dlhší čas z Konohy. Poznáš to, staré známosti... odvetil som zamyslene.
Ani neviem prečo mu to hovorím...

Izashi

Tiež som sa pousmial...
Títo veteráni robia zo všetkého záhadu... Pomyslel som si pri úsmeve.
Popravde... nepoznám... Povedal som a môj pohľad skĺzol trošku nižšie...
Možno som bol trochu trúfalý, ale opýtať som sa musel. Takže, kde sa to presnechystáte? Niečo dôležité? Opýtal som sa a zase začal... Sensei,,, ja vlastne o vás nič neviem,... Dodal som celkom milo s malým náznakom presvedčovacieho tónu, aj keď Ihirove staré známosti asi neboli 2x príjemné súdiac podľa toho, čo som zatiaľ od jeho známostí počul.

Maki

Procházela jsem se po městě a užívala si klid, který byl momentálně v Konoze. Všimla jsem si senseiho a Izashiho, jak si spolu povídají. Na chvíli jsem se zastavila a z dálky je pozorovala. Nakonec jsem se vydala jejich směrem a porušila jednou ze svých zásad. Zdravím, pozdravila jsme je dříve než oni mě.

Shion

Myslela sis, že to co tu děláš zůstane bez povšimnutí? Ozval se hlas ze stínu laboratoře, do které Akira už delší dobu chodila.

Toshiro

Seděl jsem na střeše domu a sledoval čisté a klidné nebe. V ruce jsem si házel s jehlou, kterou jsem následně dal zpět do pouzdra na jehly a pousmál se. Už jsou to tři roky. Tři roky od dne, kdy jsme ztratili pár silných ninjů, ale jak jsem slíbil před třemi roky. Dostanu je zpět a pak se stanu Hokagem, to je má Ohnivá vůle. Pomyslel jsem si a odrazil se ze střechy, udělal salto a dopadl na nohy v mírnem skrčení a pomalu jsem se dal do chůze.

Akira

Shion-sensei, copak vás přivádí do mého skromného útočiště? řekla jsem uplně v klidu a ani nezvedla oči od svého pokusu, který jsem právě prováděla...
Bylo mi jasný, že mě časem někdo najde...

Shion

Co si myslíš, že tu děláš, Akiro? Zeptala se Shion dost nevrle. Víš, co je tohle za místo?

Akira

Co tu dělám? To není vaše starost sensei
A ano vím naprosto přesně co je tohle za místo...
Je to laboratoř... řekla jsem a dál se věnovala svému pokusu....

Raizen
Jako tělo bez dušej sem se poflakoval Konohou.
Už chvíli.
Chvíli? Tří roky....
Chtěl jsem je všechyn najít... ale otázka byla kde

Shion

Tohle je místo, na které je zakázaný přístup.. Nikdo.. Sem nesmí.. Řekla stejně razantním tónem, jako předtím..

Akira

Což je celkem zajímavé? Jak jste sem se vůbec dostala? Myslela jsem, že to genjutsu co hlídá vchod je dost silné... Navíc jsem myslela, že o tomhle místě nikdo neví... řekla jsem...
Většinu výzkumu jsem už dávno přesunula jinam, ale i tak mě mrzelo že budu muset opustit svou laboratoř tak brzo...

Shion

Moc ostatní podceňuješ ... Akiro.. Chvíli se odmlčela.. Většina jouninů o tomto místě ví..

Akira

Zajímavé... Nenašla jsem o ní v knihovně zmínku...
Ale to je jasný, v utajování je tahle vesnice dobrá...
Každopádně co pro vás mohu udělat Shion-sensei?
řekla jsem a schovala nějakou zkumavku do své vesty
Otočila jsem se na senseiku se sharinganem v očích

Shion

Zatvářila se dost dotčeně.. To snad nemyslíš vážně..?
Zeptala se naštvaně..

Akira

Copak je sensei?
Myslela jste si že můžete tuhle laboratoř držet nevyužitou?
Copak si neuvědomujete ten potenciál, který se tu skrývá?
řekla jsem...

Shion

Byla jsem já tak špatný učitel, nebo ty tak špatný žák? Zeptala se řečnicky..

Akira

Budu hádat...
Teď začnete s tím jak jsem všechny zklamala...
Čím? Nikomu jsem neublížila... neudělala jsem nic co by někomu ublížilo...
Naopak, vyvinula jsem regenerační techniky, které mohou pomoci celé vesnici...
Jste opravdu tak krátkozraká sensei? řekl jsem

Akira

Já se k ničemu takovému nechystám
Ale těžko tu teď mohu zůstat když jste odhalila moji práci...
Musela jste do toho strkat nos sensei?
Zabilo by vás nechat mě pracovat dál ?!
řekla jsem naštvaně....