Kirigakure no Sato

Shiroike Ryuuko

Nespouštěkla jsem z toho kluka oči a snažila si vybavi, kdy jsem ho potkala. V obchodě, na ulici, na akdemii.... Nic. Nevybavila se mi jediná věc. Něco tu nehrálo. Není to on? Ten přivandrovalec? Důkladně jsem si ho prohlídla. Ne. Vypadá příliš normálně. Pohled mi utkvěl na jeho vlasech. I když... Co to je? Že by...

Tadeyoshi Hamano

Stále jsem cítil v zádech pohled té dívky.
Nějaká zvědavá... jsou tu poměrně zvláštní lidé. oddechnul si a zamyslel se.
Jsem zvědavý kdo jsou ti týmový kolegové... ikdyž z toho jak tamhleta kouká, bych si mohl tipnout a nepřekvapilo by mě, že je to ta Ryuuko... uchechtl se v duchu.

Shiroike Ryuuko

Nevydržela jsem to a přišla k tomu neznámému klukovi. Musím to zjitit... Stoupala jsem si mu do výhledu. Kdo seš? Zeptala jsem se nepřátelským tónem.

Tadeyoshi Hamano

Najednou mě cosi předběhlo a postavilo se mi do zorného pole. Uviděl jsem tu černovlasou dívku, která na něj hleděla nepřátelskýma, modro/šedýma očima a s vyštěknutou otázkou.
Jak otravné... zamručel jsem a podíval jsem se na ní. Oddychl jsem si a Tadeyoshi Hamano

Shiroike Ryuuko

Na obličeji se mi na chvíli mihl údiv s vyděšením. Zadívala jsem se na něj chladným pohledem. No potěš kostě... Otočila jsem se na patě a vrátila se na lavičku.

Tadeyoshi Hamano

Co tohle mělo být? ptal jsem se sebe... Takhle jsem nehodlal nechat a chtěl jsem vysvětlení. Přišel jsem k lavičce.
A ochotná říct mi své jméno jste? zeptal se pasivním tónem.

Shiroike Ryuuko

Hmm... Ne. Řekla jsem domýšlivě. Ať žeji týmová práce. Otráveně jsem se podívala. Shiroike Ryuuko, řekla jsem i přes předchozí prohlášení. Ať to není on...

Tadeyoshi Hamano

Takže týmový partner.... hádám, že tady spolupráce nebude fungovat. Otočil se a beze slova se vydal na odchod. Na chvíli se ovšem zastavil, otočil se a poděkoval.

Shiroike Ryuuko

Nechápavě jsem na něj zírala. Za co děkuje? Nebyla jsem si jistá jestli je to výsměch nebo urážka, ale nechala jsem to plat. Bylo zbyteční vyvolávat něco tady a teď. Času ještě bude dost.

Nové teamy se měli podle vývěsky postupně stavovat za Mizukagem který jim dával instrukce...
Mizukage rád dělal věci sám, měl v nich potom přehled
Byl to další duvod proč jeho system fungoval dobře...

Yamato Gaka

Áááá co to je já a kapitán???Tuhle znám,ale kdo je tenhle kluk jeho jméno jsem ve vesnici nikdy neslyšel.No nevadí zjistím potom.Potom jsem přešel do budovy Mizukage a tam čekal na svůj tým.Měl jsem na sobě svůj zářiví obleček s brněním.Čekal jsem na lavečce na chodbě u Mizukageho kanceláře.

Shiroike Ryuuko

Šla jsem do kanceláře Mizukageho, jak se ode mě očekávalo. Vzala jsem si jednoduché šaty ke kolenům, které měli dost volnou sukni, abych mohla dobře bojovat. Na nohy jsme si vzala tenisky, protože ninjovské boty mi nepřirostli k srdci.
Došla jsem k lavičce na ktré seděl senpai a přisedla si. Zdravím, senpai, řekla jsem. Pak jsem se na chvíli zarazila. Nebo vám mám říkat taicho? Zeptala jsem se s předstíraným zájmem. Nevíte něco o tom klukovi? Zeptala jsem se už skutečně zvědavě.

Tadeyoshi Hamano

Po pár hodinách strávených doma jsem se vydal k budově Mizukageho. Byl už podvečer a slunce pomalu zalézalo za obzor. Matně osvětlovalo obláčky mlhy, které byly v této vesnici více než běžné.
Kráčel jsem líně ulicemi Kiri a sem tam se pozorně podíval do některé z výloh. Byla pravda že Kiri je vojenská vesnice, ale za páté mizukage se vesnice změnila k nepoznání. Bohužel tento řád postupně uvadá a znovu se Kiri vrací do vojenského času.
Jsem zvědavý kdo je ten sensei... dal jsem si ruce za hlavu a pokračoval v chůzi, dokud jsem bedorazil k největší budově ve vesnici.
Pomalu jsem přicházel ke kanceláří, když jsem si všiml toho týpka z dopoledne, vedle kterého seděla ta fůrie Ryuuko... To snad ne... zasténal jsem v duchu.

Yamato Gaka-> Shiroike Ryuuko

Podíval jsem se na ni a ukázal na prstech nejdřív číslo jedna a pak i číslo dva.

Yamato Gaka->Tadeyoshi Hamano

To jsi ty???co tady děláš jsi snad ty ten neznámí mladík???Otázal jsem se ho znuděně.

Shiroike Ryuuko

Hodila jsem po nově příchozím jeden ze svých nepřátelských pohledů. Otočila jsem se zpátky na senpaie. Senpai, to bylo zkoušení z matiky nebo odpověď? Zeptala jsem se po popuzeně. Vůbec jsem mu nerozuměla.

Tadeyoshi Hamano

Fůrie se zle podívala... ignoroval jsem tu arogantní a předsudkem danou emoci a radši odpověděl tomu klukoj v... v... jak jsem se tak na to díval, nedokázal jsem určit název jeho zvláštního oděvu. Přemýšlím nad blbostmi... pozastavil se náhle sám nad sebou.
No... nejspíše to tak bude. radši odpověděl neutrálně.

Yamato Gaka

Znuděně jsem se na Shiroike podíval a řekl.To znamenalo že mi můžeš říkat taicho i senpai.Je mi to jedno.Potom jsem se zase otočil na Tadeyoshiho.Tak to bude sranda.Lehce jsem se usmál.Tak to je hezké.Teď půjdeme k Mizukage sama.Přišel jsem ke dveřím zaklepal jsem a potom vešel.

Mizukage

Ozvalo se souhlasné zamruční...
Mizukage, sotva 25ti letý mladík seděl na křesle, nohy na stole a točil Kunaiem na prstě..
Fajn fajn vy jste team... 23? že? optal jsem se

Yamato Gaka


Hai Mizuke sama jsem záložní tým 23.Já jsem kapitán tohoto týmu mé jméno je Yamato Gaka.Čekám na vaše rozkazy.Uctivě jsem se uklonil a pak se zase zadíval na Mizukageho.

Mizukage

Takže funkce vašeho teamu budou, hlavně z počátku mise podpůrné...
Vaše první mise bude celkm jednoduchá...
Včera se měl z mise vrátit team 34 ale nevrátil se
Byli na rutinní prohlídce severních oblastní
Chci abyste je našli... řekl Mizukage bez emocí...

Tadeyoshi Hamano

Mizukage je tedy naprostý sympaťák. pomyslel jsem si při phledu na jeho samolibí výraz. Jako podpůrný tým? a hned takováhle mise? začal jsem znovu přemýšlet o důležitějších věcech.

Yamato Gaka

Rozkaz vyrazíme co nejrychleji.Po těchto slovech jsem odešel z kancelářa a venku čekal na zbytek.

Shiroike Ryuuko

Omluvte mě, řekla jsem a vyšla ven za senpaiem. Jaký jsou vaše rozkazy, taicho? Zeptala jsem se zcela bez zájmu a sedla si zpátky na lavičku.

Yamato Gaka

Mé rozkazy jsou jdi se připravit za půl hodiny vyrážíme!!!Potom jsem se podíval na nebe.

Shiroike Ryuuko

Hai, taicho, řekla jsem a utekla domů naházet věci do tašky přes rameno, co nosím na mise. Popadla svitky, zbarně a pár věcí z ledničky. To by jse měli. Vyběhla jsme z domu, ale v půli cesty jsem se zarazila. Kam mam sakra jít? Ať žije dobrá organizace. Bystře jsme usoudila, že nejčastější místo setkání je před branou. V naději, že senpai není velký inovátor, jsem se vydala před bránu.