Volné téma v Kirigakure no Sato

...

Yamato Gaka

Když jsem se dal dohromady vyrazil jsem do nemocnice.Jsem zvědav jak ty brouky budou odstraňovat.Možná už jsou mrtví,ale raději se nechám zkontrolovat.Přišel jsem do nemocnice a začal hledat doktora.

Kazuya

Došiel som domov...
Sadol som si opatrne na gauč a uvolnil som sa... avšak, opäť som sa rozkašlal...
Vykašliaval som krv... Hrozne ma bolelo v hrudi a ja som sa zviezol na zem, držiac sa za hruď...
Asi po 15tich sekundach kašlania som prestal...
Ležal som dosť nevládne na zemi a z úst mi tiekol pramienok krvi... Bolesti som mal veľké...

Nemocnice byla plná doktorů...
Desítky teamu každý den vycházeli na mise a vraceli se se zraněnými
Desítky ninjů a hlavně geninu se zranili pri treningu...
Kiri měla početný zástup doktorů...

Kazuya

Asi po minúte som sa zdvihol zo zeme... ale nebol som schopný spaviť viac, ako sa len hodiť na gauč...
Bol som vyčerpaný...
Napriek veľkým bolestiam som po chvíli zaspal... aspoň ľahkým spánkom....

Yamato Gaka

Přišel jsem k jednomu k mediků.Dobrý den mám problém.Během mise se mi do těla dostali mikro organizmy požírající mou chakru a já se jich potřebuji zbavit.Řekl jsem medikovi ve zkratce.

Jeden z lékařů tě odvedl stranou
Provedl nějaká vyšetření, ale pak ti oznámil, že nic takého u tebe nenalezl...
Nic nenasvědčovalo tomu že by jsi měl v těle organismi, kromě stálého ubytku chakry,..

Tadeyoshi Hamano

U brány jsem se rozloučil s týmem. ehm... vlastně jen s Ryuuko, jelikož ti dva někam zmizeli. Ovšem i tady to bylo jenom obyčejné Zatím... škoda.
Momentálně jsem byl doma, kde jsem se již umyl, najedl a převlékl do čistého.
Chtělo by to nějaký volný čas... na trénink a odpočinek. přemýtal v hlavě.
Zranění jsem neutrpěl téměř žádná, jelikož jsem se do pořádné bitvy téměř nedostal.
Měl bych spíše přemýšlet nad tamtím... než nad tímhle. A... měl bych si zaít do nemocnice kvůli té havěti... uvidíme jestli ninja dostál slibu. pomyslel, v poslední době se mu myšlenky podivně vraceli na místo a situaci, kde by vůbec neměli být.

Kazuya

Bola tam krv... potom ona... vraždenie... zase ona... jedy... a ona...
Strhol som sa zo spánku, prudko som sa posadil a zase som sa rozkašľal... Vykašliaval som si krv do ruky...
Keď kašlanie skončilo, tak som tu rukou otrel ústa...
No... tak sa mi trocha páči... a čo?
V hlave sa mi vybavili tie okamihy... Toshiho pohľady na ňu... A potom ona... ako ma ošetruje... a potom zase Toshi ošetruje ju...
Potriasol som hlavou a hodil som sa na druhý bok...
Mal by som už niekoho zabiť... aspoň by mi prestalo takto preskakovať...
Veril som, že je to len nejaký divný pocit z toho, že som dlho musel potláčať svoju povahu...

Ryuuce se udělalo najednou strašně špatně... zamotala se a zvedl se jí žaludek....
Nevydržela a začala zvracet. Na zemi sebou bezmocně házela asi stovka malých červíků...
Velkých sotva pár milimetrů... Pár vteřin na to se rozložili...

Shiroike Ryuuko

U brány jsem se rozloučila s Toshim. Ostatní zmizeli. Vlastě mi to vyhovovalo, nemusela jsem nic řešit. Senpai půjde za mizukagem. Snad nás nestihne trest smrti... Na sucho jsem polkla. Kazuya se záhadným způsobem odplazil pryč.
Vyšla jsem do ulic Kiri. Spatřila jsem senpai, jak prletěl z mizukageho kanceláře. Proč mám pocit, že to pro nás zkončí hůř, než jen trest smrti. Přidala jsem do kroku, pryč od kanceláře mizukageho.
Napřed jsem šla domů, kde jsem odložila tašku a vzala si čisté oblečení. O dost delší. Měla jsem v plnu jít se nechat vyšetřit na parazity a pak trénovat. Chtěla jsem vyzkoušet zbroj, kterou jsem vyhrabala na půdě.
Šla jsem do nemocnice. Snad ten chlap mluvil pravdu... Udělala jsem sotva pár kruků od domu a začala se mi motat hlava. Podlomili se mi kolena. Zvedl se mi žaludek a všechny podnájemníky jsem vystěhovala. Radši, přece jenom dojdu do nemocnice. Třeba je to jen další past. Vyškrábala jsem se zpátky na nohy a že to byl problém při váze brnění. Opírající o stěny jsme se plazila do nemocnice.

Spoiler:

Tadeyoshi Hamano

Otevřel jsem oči.
Sakra... já z toho rozjímání usnul.... byla první myšlenka, která mě napadla.
Jo... a chtěl jsem jít do nemocnice... byla druhá.
Opláchl jsem si obličej studenou vodou a vyšel z domu. K nemocnici to bylo přes půl vesnice, přesto nespěchal.

V nemocnici z vás měli radost...
Ale ani u jednoho z vás nenašli známky parazitů....
Patrně nešli zjistit konvenčními prostředky
Stejně jako Ryuuka i ostatní dostali záchvat při kterém vykašlalai nebo vyzvraceli parazity...
Z toho neměli v nemocnici radost...

Shiroike Ryuuko

Nebyla jsem ještě ve své kůži. Seděla jsem v nemocni a hlau opírala o stěnu. Snažila jsem se, chopit, co se satlo po cestě.

Flashbeck:
Pomalu jsem se belhala. opírající se o stěnu. Hlava se mi stále motala, jen udržet směr mi dělala problém. Neušla jsem moc daleko, než se mi znova podlomili kolena. Blbý brnění... Padala jsem směrem dopředu, kde právě stát Toshi.

Tadeyoshi Hamano


Flashback (cesta do nemocnice)

Náhle mě v chůzi vyrušil nepřirozený zvuk. Otočil jsem se a spatřil Ryuuko, která právě ztratila rovnováhu a padala přímo na mě. Rychle jsem jí podepřel. Vypadá vyčerpaně... zapřemýšlel jsem, když jsem viděl její stav.
Ryuuko... promluvil jsem naléhavě. co se ti stalo? zeptal jsem se jemně, jalikož lhostejný tón už jsem jaksi nedokázal použít.

Shiroike Ryuuko

Flashback:
Můj pád se zastavil. Otevřela jsem oči. Tadeyoshi... zašeptla jsem překvapeně. Zamrkala jsem a rychlé se od něj dotáhla. Zrudla jsem. A opět jsem na něj spadla. To ti roztomilí broučci, zašeptala jsem vyčerpaně.

Tadeyoshi Hamano

Flashback (cesta do nemocnice)

Schválně nechtěl hrotit situaci hloupou zmínkou o aktuální barvě obličeje Ryuuko, takže radši o tomhle mlčel, leč ho to překvapilo a vyvolalo mírné rozpaky.
Takže i ona.. musíme se co nejrychleji dostat do té nemocnice. pomyslel jsem.
Zvládneš do nemocnice dojít po vlastních? optal jsem se. Náhle mě však zarazilo to brnění.
A tohle by se mělo sundat... je to velká zátěž.

Shiroike Ryuuko

Podívala jsem se na brníní, které leželo vedle mě a znovu jsme se začervenala. Hej, co je to s tebou? CO to děláš? Zavřela jsem oči a vzpomínky vyplouvali na povrch.

Flashback (cesta do nemocnice):
Zvládnu, řekla jsem rozhodně a opět se vyškrábala na nohy. Jo to brnění... To se mu lehce řekne, ale mně hůř udělá... Takový problém byl se do něj dostat... Udělala jsem dva kroky a znova jsem se mu ocitla v náručí. Tak asi ne, zašeptala jsem.

Shiroike Ryuuko

Flashback:

Konečně jsem se mohla nadechnout. Opřela jsem se o Toshiho plnou vahou a postavila jsem se na nohy. Opřela jsem se o stěnu. Dík, řekla jsem už opět svým chladným hlasem, i když ještě sípavým. Podívala jsem se na brnění. Chtěla jsem ho vyzkoušet na tréninku. Asi ho tubu muset nechat. Už ho neunesu... Pomalu jsem vyšla směrem k nemocnici, stále jsem se přidržovala zdí.

Tadeyoshi Hamano

Flashback

Poděkovala... sice takovým zvláštním tónem... ale poděkovala! i to je úspěch.
Na tréninku... jdi přeci expert na jedy, musíš být rychlá... takhle to přeci nejde. řekl nezaujatým hlasem. Už to bylo zase zpátky.
Ryuuko se belhala dál. Asi to nebylo jen vahou brnění...ti brouci....
Předtím než stihla spadnout znovu jsem jí zachytil, podebral u nohou a vzal do náruče. Neremcej, bude to tak rychlejší. řekl autoritativně hledící dopředu.

Shiroike Ryuuko

Podívala jsem se na Toshiho. Seděl v čekárně naproti mně. Tadeyoshi, řekla jsem pevným hlasem. Ehm..ee... zlomil se mi hlas. Na todle jsem nebyla zvyklá. To mám jako být milá na konožáka? No poteš koště. Kam ten svět spěje? Díky, za brnění. Špitla jsem a opět nabrala barvu nápadně podobnou mím vlasům. No... no... nevíš, kde jsou ostatní? Rychle jsem změnila téma.