Volné téma v Kirigakure no Sato

Ryuuko

Do útoku na dívku v kápi jsem se nepletla. Přišlo mi, že to mají do kontrolou, ale ona utekla jako zpráskaný pes. Jako? Ne ona byla zpráskaný pes. I s tou druhou zmizela.
Toshi se zhroutil. Přiběhla jsem k němu. Co budem dělat? Zeptala jsem se zmateně. Vrhla jsme se na jediné, co jsme z medicíny uměla. Obvazovala jsem mu rány. Pěkný uvítání, proto nesnáším cizince. Udělám znechucený obličej.

Maki

Bezvláádně jsem ležela na Myaji. Zranění se hojila úplně normálně, ale větší problém byl nedostatek krve. Byla jsem bledá jako stěna

Kazuya

Povzdychol som si...
Skús ho ošetriť, ako najlepšie vieš... utáboríme sa v lese a počkáme, kým sa trocha zotaví... a budeme pokračovať do Konohy odpovedal som jej potichu a kľudne...
Nepozeral som na ňu... nejak som to nedokázal...

Shiroike Ryuuko

Vytáhla jsme kunai a vystříkla na mě krev. Rychle jsem ránu zacpala prsty. Kazuya umíš zastavit krvácení? Začala jsme zmatkovat. Bylo to těžší, než se postavit Mizukagemu. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Akira

Vecpala jsem do Maki násilím plasma lilulku...
To by jí mělo pomoc než se vrátíme do laboratoře...
Mezitím jsem jí astavila krvácení...

Kazuya

Preglgol som...
Cítil som niečo... divné... vinu...
Pocity viny mnou prechádzali...
Ale tam... ležal Toshi a umieral...
Musel som... musel som niečo robiť...
Spravil som pečate... a začal sa sústrediť...
Išlo mi to ťažko... veľmi ťažko...
Sústrediť sa v takej chvíli...
No... tak... pre Toshiho!!!
Vystrel som ruku a namieril ju naňho... mal som zavreté oči...
Jeho krvácanie prestalo...
Krv som dokázal rozpúdiť tak, ako mala byť... a rany nekrvácali...
Avšak... nemohol som to udržať večne...
Ryuuko... rychlo ošetruj... povedal som priškrtene...
Ťažko sa mi v tej chvíli sústredilo... omnoho ťažsie ako pri boji...

Ryuuko

Rychle jsme vzala tlakový obvaz a začala obvazovat Toshiho. Bylo to pouze provizorní otření. Musíme si pospíšit do Konohy nebo umře. Řekla jsme nervózním hlasem. U mě tak neobvyklí.

Maki

Když mi dala Akira plasma pilulky, tak jsem zase nabrala o něco lidštější barvu.

Kazuya

Keď ho Ryuuko obviazala...
Spojil som ruky do ďalšej pečate... mŕtvoly ožili a zobrali Toshiho...
Poďme... A... Ryuuko... ja... prepáč. povedal som potichu a ihneď som vyrazil smerom do Kohohy a mŕtvoly s Toshim za mnou.

Shiroike Ryuuko

Na omluvy nemáme čas. řekla jsem rozdoným hlasme a vyběhla na cestu. Pak se omluv jemu a ne mě. Běžela jsme, co nejrychleji jsem byla schopná.

Kazuya

Vedel som, že sa mu už potom neospravedlním...
No nezáležalo na tom...
Ryuuko ma len odbila... ako vždy...
Jednoducho som bol ticho a išiel ďalej do Konohy...

Ryuuko

Byla jsem nesvá, Bála jsem se o Toshiho, ale nechápala jsme proč. Co mi je po něm? Proč se tak ženu? Najdenou jsme se zastavila.Kazuya! V celém tom zmatku jsem zapomněla na Kazuyovu ruku. Nebylo to smrtelné, ale kde by se to neošetřilo tak mohlo. Počkej Kazuya, musím ti ošetřit ruku. řekla jsem chladně a věcně. Můj tón mě překvapil. Vytáhla jsem obvaz a šla ke Kazuyovi.

Kazuya

Len som sa na Ryuuko obzrel cez rameno...
Ja nevykrvácam... nie je to možné... Teraz sa nesmieme zastaviť, ide tu o Toshiho život povedal som jej rovnakým tónom ako ona mne, a iba som zrýchlil tempo behu... Mŕtvoly za mnou, nesúce Toshiho, tiež zrýchlili...

Ryuuko

Já zapomněla na jeho krev.... Opět jsem se dala do běhu. Za cesty jsme uklidila všechny obvazy zpátky do tašky. Snad už je Konoha blízko. Povzdychla jsme si.

Asi za dalších pár hodin dorazil team k branám Konohy...
Bylo vám jasné, že vás sledovali oči ANBU...

Kazuya

Fajn... takže teraz ideme do Konohy... Choď k bráne ohlásiť, prečo tu sme a aj to, že máme zraneného. povedal som Ryuuko.