Volné téma v Kirigakure no Sato

Tadeyoshi Hamano

Pousmál jsem se v duchu.
Tohle je ale něco úplně nového.
Nemáš za co. mile jsem se na ní usmál.
Náhle však přehodila téma... No... Gaku jsem viděl naposledy, když šel k Mizukagemu... a Kazuyu... ten šel nejspíše ihned domů. odpověděl jsem prostě.

Shiroike Ryuuko

Senapiem zbořil mizukage kancelář, teď mu tam profukuje. Řekla jsem prostě. No a Kazuya... Nejsem si jistá v jakém stavu je... Dál jsem se držela svého nového tématu, aby jsem se k ničemu nevraceli. Už se mi i vrátila barva.

Kazuya

Bolesti...
Strhol som sa opäť zo spánku a veľmi som sa rozkašľal... samozrejme, zase som vykašliaval svoju vzácnu krv...
Po chvíli kašlania som ležal na zemi a snažil som sa utrieť si krv do rukáva a vstať...
Keby som nemal môj kekkei genkai... som už dávno mŕtvy...
Zdvihol som sa a trocha istejším krokom som prešiel do kuchyne...
Tam som ovracal linku krvou a zobral som si čokoládu...
Došiel som späť do obývačky, začal som jesť čokoládu a pustil som si telku... ani som sa neobťažoval upratať tú krv... Bolo mi na umretie...

Tadeyoshi Hamano

Ušklíbl jsem se, když Ryuuko zmínila Yamata a Mizukageho.
Každopádně... neměli bychom se na Kazuyu podívat? jak na tom je... optal jsem se...

Shiroike Ryuuko

Eh... Víš kde bydlí? Já ne. Zamyslela jsem se. No, ve vesnici to určitě vědět budou. Pomalu jsem vstala. Ještě mi nebilo dobře, motala se mi hlava, ale už jsem mohla jít po vlastních. Byl to úžasný pocit. Bylo to zvláštní, ale nijak mi nevadilo, že jsme to všichni přežili. Docela by mně zajímalo, jak nás mizukage-sama potrestá.... Řekla jsme spíše pro sebe.

Tadeyoshi Hamano

Noo... já taky ne. poklesla mi hlava... asi se budeme muset zeptat opravdu ve vesnici.
Viděl jak Ryuuko vstala. Mírně zapotácela, byl připraven jí chytit, ale už to asi nebylo potřeba.
Zaslechl jsem útržkovitou řeč od ní. něco si pro sebe říkala. Vyzvídat jsem ovšem nechtěl.

Shiroike Ryuuko

Jak jsem očekávala, vesničané věděli, kde bydlí. Hned jak se nám je s Toshim podařilo vytáhnou z poza rohů, sudů, beden a dalších předmětů, kam zaskákali při zmínce Kazuyova jména schovali, tak nám všichni ochotně ukázali cestu. Jediný kdo se nelekl byl majitel krám s čokoládou. Asi došel k názoru, že jsme jeho kamarádi, tak po nás chtěl aby jsme ho pozdravovali a dal nám pro něj nějaký čokolády.
Tak už víme kudy, ušklíbla jsem se a bojoval s touhou sníst ty čokolády ze země Čokolády dřív, než k němu dojdem. Vem si to nebo to sním, hodila jsem Toshimu tu čokoládu.

Tadeyoshi Hamano

Čokoládu? sníst? brrr... přehnaně sladké. zhodnotil jsem a chopil se úkonu donést je tam.
Jsem zvědav čeho budeme svědky.. pomyslel jsem a chystal se vyslovit myšlenku nahlas.
Ryuuko... co myslíš, že nás čeká u něj doma? zeptal jsem se zvláštním tónem.

Shiroike Ryuuko

Krev? Hnilobný pach? Nevím, ale asi něco v tom smyslu. Řekla jsme nezaujatě. Jen doufám, že nás tam nečeká mrtvola a nebo mizukage-sama. Ušklíbla jsme se. Myslíš, že se s námi podělí o tu čokoládu? Zeptala jsem se Toshiho a utřela si sliny na bradě. Chci tu čokoládu...

Tadeyoshi Hamano

Otázku co kde najdou už nechal plavat.
Tak jí sněz... hodil jí Ryuuko. Není nic jednodušího. řekl jsem tajemným hlasem a výrazem.

Shiroike Ryuuko

Chytla jsem čokoládu. Na hlavě mi vyběhly žilky. Proč asi jsem ti řekla, nes ji? štěkla jsem na něj a praštila ho po hlavě. Vrátila jsme mu ji do kimona. Došli jsme Kuzuyově domě. Úplně k němu pasoval. Byl v temné uličce, držel pouze silou vůle. Jak vystřižený z hororového filmu. Tak asi jdem.

Tadeyoshi Hamano

Na tohle už jsem se nezmohl. Každopádně vadilo mi, že mě praštila... Kdo si sakra myslí že je?! zasyčel jsem v duchu.
Mezitím jsme došli až ke kazuyově domu. Přes počáteční úlek a následné uklidnění jsem musel sušše konstatovat. Opravdu příhodné místo... jen kde je ten sklep na porcování.

Shiroike Ryuuko

Sklep bývá v podzemí, ale opravdu bych ho nechtěla vidět. Podívala jsem se na Toshiho, Vypal opravdu naštvaně. Nechápala jsem proč, ale měla jsem pocit, že je to má vina. Udělala jsem něco? Zeptala jsem se podrážděně. Ať to bylo cokoliv, tak se omluvám. Vyštěkla jsem dřív, než jsem si stihla uvědomil, co dělám. Právě jsem se omluvila konožákovy?

Tadeyoshi Hamano

Ne! nic... odsekl jsem uštěpačně...
Kam se poděl můj klid? pomyslel jsem najednou.
Zatřásl jsem hlavou a snažil se vzpamatovat. Pak mě ale něco praštilo do ksichtu... Ona se mi omluvila?!

Shiroike Ryuuko

Tak to jsem ráda, protože o ničem nevím. Ušklíbla jsem se. K tomu jsme se mu omluvila zbytečně... Co je ta Konoha zač? Myslíš, že můžem jen vstoupit? Že to na nás rovnou nespadne? Otázala jsem se ustaraným hlasem. Opravdu to drželo jen silou vůle. Sakra! Brnění zůstalo v nemocnici. Vzpomněla jsem si.

V tu chvíli se za vámi ozval hlas...
Málem vás treil šlak, protože ste si mysleli že je to Mizukage...
Naštěstí to byl jen nějaký jounin...
Nechci vám do toho kecat teame 23 ale Mizukage si myslí že jste napůl cesty do Konohy...
Pokud zjistí že jste ještě ve vesnici tak vás stáhne z kůže... což možná udělá tak jako tak...
dal vám dobrou radu a zmizel dřív než ste se stačili vzpamatovat..

Tadeyoshi Hamano

Odpověď Ryuuko mu zase trošku pocuchala nervy.
Dýchej! dýchej... dýchej... uklidňoval jsem se.
Oddechl jsem si a nahodil normální, poker face.
Musíme to vyzkoušet... ikdyž možná nejdříve zaklepat. odpověděl jsem a přitom vytáhl tu čokoládu.
Ten bude nadšený...

V tom se za námi objevil Jounin... a řekl něco co mě dokonale překvapilo.

Do konohy?! pomyslel jsem... Co je to za misi? a jaktože nám to nikdo neřekl?

Shiroike Ryuuko

Do Konohy? To už jsme ve válce? Zeptala jsem se zmateně. A mimo to, kdy nám tuto misy zadal? Byla jsem zmatená. Podívala jsem se nechápavě na Toshiho. Víš ty o tom něco?

DTadeyoshi Hamano

Otočil jsem se na Ryuuko.
Pro mě je to stejné překvapení jako pro tebe. na chvíli jsem se zamyslel. Do konohy... podíval jsem se na nebe, jako to ělám často když přemýšlím.
Jsem zvědavý, co je předmětem mise.

Shiroike Ryuuko

Něco záškodnického, konstatovala jsem. Ale asi by jsme měli zjistit co. Kdo by to mohl vědět? Podívala jsem se na to sympatické stavení. Jako první bychom to mohly zdělit Kazuyovi. Pak možná i senpaiovi. Spadl mi kámen ze srdce. Mise.... To znamenalo, že jsem z toho vyšli v podstatě bez trestu...

Tadeyoshi Hamano

Záškodnického? zeptal jsem se překvapeně. Přecijen jsem tam vyrůstal. Ale domov je Kiri, takže záškodnictví by mě asi fakt nechalo chladným.
Radši budeme spekulovat až potom. promluvil, zatímco zároveň zaťukal na Kazuyovy dveře.

Kazuya

Niekto mi zaklopal na dvere...
Pomaly a otrávene som sa zdvihol a išiel som ku dverám...
Zobral som katanu, čo bola pri dverách...
Otvoril som dvere...
Och... vy?? spýtal som sa prekvapene.
Katanu som zložil...
Fakt som nevedel, čo tu chcú...

Shiroike Ryuuko

Zdarc, pozdravila jsem. Žiješ ještě? Zeptala jsme se blbě. Máme misi. Dodala jsem otráveně. Dostali jsem ji neznámo kdy a jejím cílem je nějaký záškodnictví v Konoze, ale nikdo neví jaký. A to nejlepší na konec, mizukage-sama si myslí, že jsme v půli cesty do Konohy.

Kazuya

Ehh... pokial sa mi toto nesníva, tak žijem... povedal som s úšknom... trocha bolestivým úškrnom.
Hmm... mise... super... prišli ste mi sem povedať len to? opýtal som sa ich. Blbé bolo, že som mal zase nutkanie na kašlanie...

Shiroike Ryuuko

Jo a zjistit jestli ještě žiješ. Můžeš vůbec jít? Zeptala jsem se ho bez valného zájmu. Jseš tady v okolí docela známý. A dost nechvalně.... Jen tak mezi námi, neděláš pokusy na našich spoluobčanech?