Few more steps (Medusa, Itachi, Red, Blackness)

Uindo

Zkusím to vysvětlit tvé malé hlavičce...
Kdybych to neudělala tak by se Hinatě brzo narodila dvojčata...
A jeden z nich, Rinzu, by se sta pádem celého klanu Hyuuga...
Uvědom si, že náš klan existuje už stovky let...
A kvůli němu by celý zanikl...
Každý jeden člen by byl zabit... kromě mě...
Všechny by zabil... řekla jsem zcela upřímně
Po smrti Naruta byl do malého Rinza vložen Kyuubi a to byl začátek konce
Velká moc vlezla Rinzovi do hlavy...
Jeho bratr měl byakugan narozdíl od něj...
Proto ho Rinzu zabil...
Tehdy nikdo nevěděl kdo to byl, ale Rinzu byl pak příliš mocný, než aby se s tím dalo něco dělat
Zabil většinu vedlejšího domu, pak zabil vlastní matku, zabil tebe... nakonec jsem zůstala jen já...
Abych se před ním urkyla tak jsem se přidala k organizaci známé jako Akatsuki...
Když jsem byla dost silná, pokusila jsem se ho zastavit, neuspěla jsem...
Málem mě zabil. Poslední věc co jsem pro záchranu našeho klanu mohla udělat bylo vrátit se zpět a azstavit ho, dokud to bylo možné...
Hinata byla bohužel nezbytná oběť pro to, aby náš klan mohl přežít...
převyprávěla jsem tragický zánik anšeho klanu

Yoko

Ustoupila jsem pár kroků od Uindo. Byakugan se mi deaktivoval a já tam jen tak stála s nevěřícným pohledem. Ale ty dvojčata se Hinatě narodily a přežily. A že by tohle všechno udělal Rinzu? Tomu se mi nechce věřit. V duchu jsem se jakoby propleskla, abych se probudila. A proč ti tohle mám věřit?! Zeptám se po chvíli.

Uindo

Proč bych tu jinak byla?
Přišla jsem ti dát odpvoedi, protože si je zasloužíš...
Věřit mi nemusíš...
Možná jsem ti způsobila bolest, ale zachránila jsm tím celý klan...
Uznej, že jserm neměla žádný důvod sem chodit a odpovedi ti dávat ne?
řekla jsem...
Dávalo to celkem smysl...

Yoshiro

Tomu se říká odvaha.. Ozvalo se za Uindo..
Tasil jsem katanu a její špičku Uindo přiložil zezadu ke krku..
Jsi v pohodě, Yoko? Zeptal jsem se. Byla jsi dlouho pryč, tak jsem se šel podívat..

Uindo

Yoshiro Uchiha...
Jaké nečekané setkání...
usmála jsem se mile...
Náš poslední souboj tě zřejmě nenaučil obezřetnosti že?
řekla sjem s ledovým klidem

Yoko

Byla jsem dokonale zmatená, chtěla jsem jí věřit, protože to co říkala dávalo smysl, ale zároveň to že zabila Hinatu mě od toho odrazovalo. Nejdříve ta žena v jeskyně a teď Uindo. Jsem snad tak pitomá? Pak mě z myšlení vyrušil Yoshirův hlas. Podívala jsem se na něho a kývna, jako že jsem v pořádku. Jo, v poho.

Yoshiro

A zlá Hyuuga mrcha.....Jak nečekané setkání...
Náš poslední souboj sis doufám užila, protože teď už to nebudeš mít tak snadný..
Řekl jsem dost sebejistě.

Uindo

Vážně bych ti nedoporučovala mě zabít...
Předně stojíme na stejné straně...
A taky když mě zabiješ tak v poloměru 2 mil kolem mě všechno vybuchne...
řekla jsem opět s ledovým klidem

Yoko

Jak tak pozoruju Yoshira, příjdu si oproti němu hrozně slabá. Pak však Uindo pronese, že když jí zabijeme, tak v poloměru 2 mil kolem ní všechno vybuchne. Past? Říkáš, že jsme na stejné straně, a přesto jsi připravila takovéhle pasti?

Uindo

je dobré být přirpaven...
A popravdě jsem čekala podobně směšný útok od našeho přítele tady....
řekla jsem a stále se usmívala...
A věř mi Yoko... udělala bys to samé co já...
nám tě dýl než se znáš sama...

Yoshiro

Lehce jsem sekl katanou..Čelenka, kterou měla Uindo na hlavě jí spadla z čela..
Tohle si nezasloužíš .. Řekl jsem.. A nejsem žádnej tvůj kamarádíček!

Uindo

hvilka nepozornost když mi sekal do čelenky stačila...
Během zlomku vteřiny jsem udělala Kaiten kterým sjem Yoshira odhodila pěknejch pár metrů daleko...
Podívej se, kamaráde.... pro Konohu jsem udělala víc než ty kdy uděláš !!!
Celý svůj život, svojí budoucnost....
Vše pro Konohu...
Takže radši važ slova než začneš své unáíhlené soudy...
řekla jsem poměrně rozzuřeně...

Yoko

Když mi Uido říkala, ať jí veřím a že mě zná mnohem líp než já sama, jen jsem stočila pohled do země. Věřit? Vážně mám? Nebude to chyba? Pro clan Hyuuga?.......Chtěl bych útéct, abych to nemusela řešit. Jenže nemůžu...... Ale to už jsem si jen koutkem oka mohla všimnou jak Yoshiro letí pryč. Néé. zařvu a přiskočím k Uindo. To co jsi mi chtěla říct, jsi mi řekla. Teď už vypadni. řeknu a hledím jí přímo do očí. Však mi se ještě setkáme. přidám po chvilce.

Yoshiro

Rozrazila mnou strom.. Dost to bolelo..Asi mi něco i zlomila..
Ležel jsem tam..Nehybně.

Uindo

O tom nepochybuj...
Svět je malý...
A já budu dohlížet na Konohu...
řekla jsem a sebrala svoji čelenku
Udělala jsem pečeť a zmizela...

Yoko

Trochu jsem posmutněla, ale pak jsem se rychle vzpamatovala a běžela se podívat na Yoshira. Ležel tam nehybně na zemi.Sakra. syknu si pro sebe a vyvolám myš Kiboo, protože co vím, tak ho může jediná vyléčit. Vypadalo to, že má něco zlomeného, protože Kibo ho léčila dlouho. Mezitím co ho léčila jsem si tak nějak oddechla, že mám právě s Kiboo uzavřenou smlouvu.

Yoshiro

V průběhu léčení jsem se tak nějak probral.. Heh... Ta má ale ránu..
Řekl jsem a usmál se.. Díky.. Za pomoc.. Ale už to není nutný..
Pokusil jsem se vstát, ale při tom pokusu mi nehezky ruplo v pravé noze..
Vykřikl jsem bolestí.

Yoko

Byla jsem ráda, že se Yoshiro probudil, ale pak mu nějak ošklivě ruplo v pravé noze. Naštěstí rychle k němu přiskočila Kiboo a začala léčit. Hned po Kiboo jsem k Yoshirovi přišla blíže i já a trochu tvrdě řekla. Dokud nebudeš vyléčený, tak se ani nehneš! a pohrozila jsem mu pěstí.

Yoshiro

To zní.. Výhružně.. Řekl jsem s lehkým náznakem provokace a držel se za nohu... Dost bolela.

Yoko

Jsem ráda, že jsi si toho vědom. zasměju se. Ještě chvíli vydrž, hned budeš mít vyléčenou nohu. řeknu a Kiboo jen přikývne.

Uindo

nebyla jsem daleko...
Opět jsem pozorovala zkupinku
Opět nezpozorována...
Snad Yoko pochopí, proč to bylo nezbytné...

Yoshiro

Díky, Yoko.. Řekl jsem a na tváři se mi objevil upřímný úsměv.. Sice dost kostrbatý, kvůli té noze, ale bylo to od srdce.

Yoko

Trochu jsem se začervenala. Není za co. Po chvilce Kiboo dokončila léčení. Noha by měla být v pořádku, další vážná zranění jsem nenašla, pár oděrek, ale asi mít budeš. řekne Kiboo a zmizí. Vraťme se tedy do tábora. Navrhnu.

Yoshiro

Chvíli jsem jí jen tak pozoroval.. Kai už asi stejně snědl všechno .. Zasmál jsem se..
Díval jsem se jí přímo do Byakuganu... Teda.. Očí..

Yoko

On.....On....On se na mě dívá. Trochu jsem znervózněla a ještě více zčervenala. Začala jsem si hrát s prsty (stejně jako Hinata, když se na ni dívá Naruto) a pohled mi tikal mezi Yoshirem a zemi. A...ano asi snědl. odpovím koktavě.