The real story begins...

Kráčal som si po Konohe keď v tom zrazu primne nepozorovane objavili Sachiko s jej Hiroko a Shion-sensei, ihneď mi oznámili s nadšením že ideme na misiu a ideme pohladať zbytok našeho týmu, tak som trocha váhala, na jednej strane som bol nadšený chcelo sa mi na druhej sa mi vôbec nechcelo a chcel som pokoj. No zrazu moje ústa povedali Ideme! a moje nohy zničoho nič začali bežať s nimi..

Sachiko

Ahoj Gojou. Pozdravila som ho. Tešíš sa na misiu? My z Hiroko sa nevieme dočkať, už sme sa pomaly začínali nudiť. Usmiala som sa. Snaď sa tu nájde aspoň jeden človek, čo sa so mnou dá do reči. Ovšem nerátam rodinu.

Gojou

Ahoj Sachiko... pravdaže sa tešíme, ehm..teším pousmial som sa neisto, už som mal chuť si otestovať čo viem v praxi! zdvihol som víťazoslávne ruku a pomyslel som si ach jo, si cvok... Súhlasím ozval sa hlas v podvedomí

Sachiko

Tešíme? No asi preklep.. Len som sa usmiala a išla ďalej. A odkial ty to vlastne si? Spýtala som sa z úsmevom a zo snahou naviazať nejaký rozhovor, aj keď by bol len o nejakých blbostiach.

Odťalto z Konohy, vlastne z blízkosti Konohy moj klan sídli v tunajších lesoch, a ty???
Bývaš tuto v blízkosti tuším jak som sa dopočul nie?
A ja a moja rodina sme krvilačný zabijaci, ozval sa hlas v hlave.
Hovor za seba! odpovedal som...
No hovorím za seba ked ja som ty a ty si ja nie??
Lenže ty si iný, si chladný, agresívny a zabijácky taký ja niesom!
Niečo na tom bude ale háčik je že ja som ty! zasmial sa hlas víťazoslávne

Sachiko

Tak isto odtiaľto. Tuto kúsok máme dom. Milo som sa usmiala. Po chvílke mi zaškŕkalo v bruchu. Sakryš mala som sa najesť, a nie ležať v posteli. Je celkom milý.. V duchu som sa usmiala. Akú máš podstatu chakry? Ja mám Suiton.

Maki

Byla jsem na louce a trénovala jutsu, které mě naučil Akiřin bratr. Ještě mi moc nešlo, ale už se začala dostavovat první výsledky. Luskla jsem prsty o kolo mě to malinko zajiskřilo. Spokojeně jsme se usmála.

Akira

Cestou domů jsem uviděli Maki
Ahoj Maki řekla jsem a doufala ze ji nevylekám

Maki

Nazdar, pozdravila jsem ji a mírně se usmála. Dlouho jsme se neviděli, řekla jsem z vesela. Neviděla jsem proč, ale docela ráda jsme ji viděla.

Akira

No jo... docela dlouho...
Koukám, že taky trénuješ co? Já před chvíli zkončila...
Vyčerpala jsem moc chakry... postěžovala jsem si

Maki

Musela jsem se usmát. Já ještě mám, ale né moc. Co si jít někam odpočinout. Řekla jsem na můj v kus až příliš přátelským tónem.

Akira

Ani nevíš jak moc ráda... řekla jsem a usmála se
Na svůj vkus naprosto normálně a upřímně...

Maki

Protáhla jsem se a unaveně jsme si promnula oči. Trénink byl podle mě dlouhý a nudný. Chtěla jsem si někde odpočinout. Kam by jsem mohly jít, zamumlala jsem si pro sebe. Co třeba Ichiraku? Podívala jsem se na Akiru. A nebo lázně, řekla jsem druhou věc, která mě napadla.

Akira

Pokrčila jsem rameny...
Nemám energii přemýšlet, prostě pojdmě...
dodala jsem
Byla jsem prostě jen líná přemýšlet...

Maki

Na tváři se mi objevil zlý úsměv. Budu to brát jako souhlas k obojímu. Vydala jsme se měrek k Ichiraku. Už mám velký hlad, řekla jsem opět svým otráveným hlasem. Na chvíli jsem se zarazila. Jíš ramen, zeptala jsem se pro jistotu.

Akira

No občas si dám ramen....
Ne tak často jako jiní ale dám si
řekla jsem
Mám ještě nějaký zdarma kupony na ramen tuším...
dodala jsem a sahala jsem do kapsy...

Maki

To se dává? Zeptala jsem se mírně zmateně. Docela se mi ulevilo, že Akira jí ramen. Ne že bych ho milovala, ale docela jsem ho mohla. Vydala jsem se směrem Ichiraku a přemýšlela, kde se dá sehnat takový kupón a jak asi může vypadat.

Akira

No já mám fůru lístku na ramen zdarma...
Takže se to "dává"
Dostávám je občas z protekce... a protože je nevyužívám moc tak jich mam furu...
Ale není to jedno? odpověděla jsem zmateně...

Maki

Je. Jen mě to fascinovalo. Řekla jsem unaveně a podívala se na přibližující stánek. Začínal jsem mít už vážně velký hlad. Divím se, že ti je bratříček nesebral, řekla jsem pobaveně při vzpomínce na Yoshiru.

Suiton mám tiež ,odpovedal som, ale katon nieje tiež zlý ,ozvala sa moja druhá polovica hrubým hlasom, Sachiko sa udivene pozrela namňa, a tak som sa nevinne pousmial aby som to zastrel a povedal už od hladu neviem ani čo hovorím

Akira

To by si mohl zkusit
řekla jsem rádoby silácky
Popravdě ať si je klidně vezme, stejně jich moc nevyužívám...
dodala jsem a plácla 2 léstky na pult jak jsme došli...

Maki

Sedla jsem si vedle Akiry. Co tým? Zeptala jsem se ze zdvořilosti. Prostě jsem měla pocit, že by jsem měli konverzovat, ale nevěděla jsme, kde začít.

Sachiko

Tak aspoň niečo máme spoločné. Usmiala som sa, a poškrabala na temene. Čo to? Prečo taká náhla zmena tónu hlasu? No nevadí asi je to tým hladom. Sensei? Ponáhla sa to moc? Sme tak trocha dosť hladný.

Gojou

S nádejným pohladom som sa pozrel na senseia, lebo po predstave chutných ranajok putujúcich cez moje chuťové poháriky do žalúdka sa mi začali tvoriť sliny... dúfam že povie áno! povedal som si..

Akira

Ale nějak to jde no...
Pořádně jsme se ani nepoznali...
Napadl nás nějakej magor takže jsme vlastně nic neudělali...
přiznala jsem neochotně...
Nic moc jsme nepředvedli...