Me..You...They...We..

Yoko se dotkla ruky své tety..Netrvalo to dlouho a Hinata se prostě rozplynula.. Před tím než zmizela se usmála.

Yoko

Seděla jsem na zemi s nataženou rukou. Nemohla jsem tomu všemu uvěřit. Dotkla jsem se jí....já.....bylo to tak opravdové. Po chvíli jsem spustila ruku k tělu. Úsměv?....Proč se usmála, vždyť jsem nedostála svého slibu. Vlastně jsem pro Hinatu-sama neudělala nic.....Měl ten úsměv snad znamenat, že takto si to i přála?....Nevím. Ukončila jsem své myšlenky smutným pohledem na ruku, která se dotkla Hinati. Pomalu jsem vstala ze země a okružní cestou jsem to vzala do Konohy.

Uindo

Uviděla jsem Yoko když vešla do vesnice...
Ahoj... jak se máš? pozdravila jsem jí a usmála se
Nějak jsem neměla co dělat... navíc se mi blížili chuuninské zkoušky...

Yoko

Stála jsem měla před očima Hinatin úsměv. Možná to bylo divné, ale jako by mě ten úsměv zbavil mé špatné nálady a já opět mohla věřit, že prostě Yoshira jednou políbím. S úsměvem na rtech jsem vstoupila do Konohy, kde jsem narazila na Uindo. Připoměla mi starší Uindo a její varování před budoucností. Ovšem nedala jsem to na sobě znát a jen jsem se úsmála. Oh, ahoj. Mám se dobře a co ty? Slyšela jsem, že se zas budou konat chuuninské zkoušky. Jdeš na ně? Odpovím a zaroveň se zeptám.

Uindo

Jasně a nejenom to, tak je vyhraju
Jsem přece z hlavní větve klanu Hyuuga ne?
Tak nesmím dělat ostudu řekla jsem a usmála jsem se
Těšila jsem se na vyhlídku stát se Chuuninem ve velice nízkém věku...

Yoko

Uindo vypadala opravdu odhodlaně. V tom případě se příjdu podívat na zavěrečné boje a běda ti, jestli v nich nebudeš. Vtipně jsem ji pohrozila a dál Uindo sledovala.

Uindo

Uvidíme... ale myslím, že to zvládnu...
Jsem přece z nejsilnějšíh klanu z Konohy ne?
řekla jsem a znovu se usmála

Shikamaru se dozvěděl o ztrátách, které vznikly kvůli dnešnímu incidentu. Mezi mrtvými byl i Kai z týmu Yoko a Yoshira. Musel najít náhradu..