Me..You...They...We..

Yoshiro

Hehe... Díky, Yoko.. Poděkoval jsem za to, že mi aspoň trošku ošetřila zranění. Kdybys viděla, co mi tu ruku tak zničilo.. Začal jsem tajnůstkářsky a vzal si jednu misku s Ramenem.

Yoko

Přitáhla jsem si také jednu misku s ramenem k sobě. Hůlkama jsem nabrala nudle, ale zatím jsem je máčela. Vypadalo to, že přemýšlím. Chtěla bych vědět, co ti zníčilo ruku. Povídej! Vyzvala jsem Yoshira zvědavě, hltajíc jeho slova.

Yoshiro

Lehce jsem se k ní nahnul ... Neřeknu.. Řekl jsem provokativně. Nebyl jsem ale naštvaný, že mi to tu ruku málem urvalo..Spíš nadšený.. Kdybych jí řekl, že jsem asi vymyslel S techniku, co mi ale ničí nervy, maximálně žere chakru a fyzicky extrémně zraňuje, asi by mi to jako týmová partnerka zakázala používat.

Yoko

O kousek se také přiblížím, ale né zas moc. Tak si to nech. Snažím se tím Yoshira setřít a přitom na něj hodím takový škleb.

Yoshiro

Přiblížil jsem se zase o kousek blíž.. Stejně tě to zajímá.. Přímo toužíš po tom, to vědět.. Vyloženě jsem jí provokoval.

Yoko

V obličeji jsem měla vidět obrovskou zvědavost. Také jsem se zas o kousek přiblížila. Víc blízko už asi nezvládnu. Uvědomila jsem si. Bejt tebou bych moc neprovokovala, mám hůlky a nebojím se je použít. Odpovím mu na to.

Yoshiro

Na to nemáš.. Řekl jsem a zase se o kousek přiblížil.. Tohle už bylo v několika málo centimetrech.

Yoko

M....moc....moc...moc...moc blízko....moc blízko. Znělo mi jen v hlavě. V tom okamžiku jsem začala nehorázně červenat. Mám se přiblížit...nebo je to už moc troufalé? Toť otázka. Nemohla jsem se rozhodnout. Ale slova na to nemáš mě dostala. Odhodlaně jsem se přiblížila. Hmmm myslíš?

Yoshiro

Uhum.. Tohle možná zašlo celkem daleko.. Přece jen.. Byl jsem nezkušený mladý ninja..Ale z tohoto už prostě nešlo ustoupit...Navíc, Yoko už mi byla více než sympatická delší dobu...Pomalu jsem se začal přibližovat.. Prodavač stál nenááápadně za závěsem a pozoroval situaci.

Akira

Yoshirovi dopadlo do vlasů laburí pírku
Další spadlo Yoko na nos...
Ozval se zvuk tříštícího se dřeva....
Křach...
Špatnej výpočet... Možná málo chakry...
Po několika skocích mohlo lehce dojít k omylu...
Rozpadla se pode mnou stolička...

Yoko

Huh.....Yo......Yoshiro? Už fakt jen pár cenťáku. V téhlé chvíli se nedalo váhat. Ale jo. Chci mu dát pusu. Naprosto jsem se rozhodla. Pak mi však na nos dopadlo labutí pírko a já si musela kýchnout. Odklonila jsem se tedy a pšíkla. Zklamaně jsem hleděla na pírko. Zvuky kolem jsem nevnímala.

Yoshiro

Já zase spadl ze židle.. Tohle bylo .. Doslova nasírající.. Něco nebo někdo nás přerušil zrovna v takový chvíli.. Při dopadu jsem zase spadl na hlavu.. Dneska podruhé.

Akira

Ahoj bráško...
Jsem zase tady...
A než tě napadne zarazit mě do země pomocí Chidori tak mě vyslechni
Nesu ti zprávu... od Sasukeho... řekla jsem...

Yoshiro

BAKAYAROOOOOOO!!! Vykřikl jsem naštvaně.. Hodně naštvaně..
Pak jsem si uvědomil, že je to moje sestra.. Huh..? Poslední slova mě zase zarazily do země..

Akira

Myslela jsem, že by sis přál vidět svého otce...
Omlouvám se, pokud jsem něco přerušila, ale doufala jsem že bys to mohl brát jako ... nabídku míru
řekla jsem...
Doufala jsem že setkání s otcem ho trochu změní
na druhou stranu by mohl zarazit do země jeho pomocí Chidori...

Yoshiro

Byl jsem tak nějak mimo z toho, že se tu jen tak zničehonic objevila Akira..
Chvíli jsem jí vražedně pozoroval. A cos udělala? Tos ho taky naklonovala? Nebo co?

Akira

Měla jsem na jazyku několik jedovatých poznámek o tom, že někdo takový by za to nestál...
Nakonec jsem se ale přemohla
Ne, našla jsem ti originál... to chování se nedá okopírovat...
řekla jsem....
Pitomec pitomej Yoshiro omezenej.... stejnej tupec jako jeho otec...

Yoshiro

Proč ti mám sakra věřit? To se tu jen tak zničehonic objevíš a začneš kecat něco o tom, že jsi našla tátu..
Vykřikl jsem po ní... Nevěřil jsem jí.

Akira

Víš co? Tak jdi někam...
Já se táhnu desítky mil abch ti to řekla...
Ty jsi byl ten "mě-chybí-mužský-vzor" typ člověka
Já narozdíl od tebe neprobrečela celé noci...
Takže bud pujdeš se mnou za tátou, nebo nechoď...
řekla jsem dopáleně...

Yoko

Chvíli jsem ještě pozorovala pírko, ale pak jsem zvědavě začala poslouchat rozhovor mezi Akirou a Yoshirem. Sasuke....jejich otec?....Asi bych je neměla poslouchat a raději bych je měla nechat o samotě. Uvědomím si. Vstanu ze židle a se zklamaným obličejem, na kterém se ale snažím vykouzlit úsměv, promluvím. Noo já už budu muset jít. Tak zatím ahoj. Otočím se na odchod.

Yoshiro

Yoko, počk... Pozdě...Podíval jsem se vražedně na Akiru.. Díky..Moc..
Chvíli jsem mlčel.. Přemýšlel jsem totiž nad svou odpovědí..
Dobře.. Tak mě za ním teda doveď.

Akira

Došla jsem k němu a udělal pečeť...
Pohltila nás labutí pírka...
Nemohla jsem nás transportnout daleko...
Přenašet 2 lidi bylo hrozně těžké...
Museli jsme mojí chakra stopu sledovat pěšky...
Resp. na zádech obří dvouhlavé labutě...

Yoko

Naštvaně jsem procházela uličkami. Lidé se zamnou ohlíželi, protože jsem máchala rukama kolem sebe a něco si říkala. No jasný......proč já se vůbec o něco snažím.....úplně nádherná chvilka, ale nééé, musí nám to zkazit...... Opět skončím u té samé lavičky jak nedávno. Kecnu si na ni a hlavu zabořím do rukou. Tamtu chvilku jsem si představovala už dlouho, ale jako každá má představa, tak se nikdy nevyplní. Na to je až moc krásná. Po chvilce přemýšlení se konečně podívám na svět a hlavně na oblohu. Je krásný den a já si nesmím nechat zkazit náladu. Takže hurááá na trénink......Po několika minutách dojdu na tréninkovou louku. Dobře, takže.....byakugan Aktivuju své oči a začnu provádět potřebné cviky. Ha.....ha.....ha......ha......

Najednou se Yoko zamotala a spadla na zem.. Zničehonic.. Nad ní se zohnula postava.
Byla to Hinata.. Usmála se..

Yoko

Točení stále do kolečka udělalo své. Zamotala jsem se, zakopla o svou vlastní nohu a skončila jsem na zemi. Auu...auuuu... Hladila jsem si záda. Najednou se mi zdálo, že nade mnou někdo stojí. Když se podívám, kdo to je, ztuhnu. Hi...Hina....Hinata-sama. Vykoktám a nevěřícně na ni hledím. Po chvilce k Hinatě pomalu natáhnu ruku, jestli je to opravdu ona.