From Yesterday

Yoshiro

Probral jsem se v Konoze.. V nemocnici..
Prý mě našlo několik jouninu, kteří na místo, kde jsem bojoval s
Akirou přišli kvůli tomu výbuchu.

Konoha už byla celkem ve starých kolejích.

Sice uběhl jen jeden den, ale jako by se tu neobjevil nikdo, kdo by chtěl ostatním ubližovat.

Izashi

Prechádzal som sa Konohou ako obvykle...
Už som toho videl dosť...
Už som toho zažil dosť...
Bolo potrebné už konečne niečo robiť, aby sa všetci medzi sebou nepozabíjali...
Zamieril som teda k nemocnici.

Yoshiro uviděl postavu která se za tři roky ani trochu nezměnila.
Raizen se na tebe mlčky díval.

Toshiro

Ležel jsem jako vždy na střeše domu a sledoval jsem nebe a v puse měl stéblo trávy. Zvedl jsem se pomalu ze střechy. Jak na tom je asi sensei a Iruka? Pomyslel jsem si a seskočil ze střechy na ulici a šel najít senseie nebo Iruku.

Yoko

Už to jsou čtyři dny (myslím) a já pořád nemám jedinou stopu o tom, kdo mohl zabít moji tetu. přemýšlela jsem sedíc na verandě domu klanu Hyuuga.

Uindo (malá)

Ohajo pozdravila jsem svojí sestřenici
Za těch pár dní jsem se už cítila trochu líp...
Už jsem se přiležitostně i usmála...

Izashi

Kúsok pred nemocnicou som zabočil do kútika...
Aktivoval som byakugan...
Potom som sa radšej vrátil odkiaľ som prišiel, nebola vhodná doba očividne.

Isawa

Zničene som sedel v nemocnici na jednej z chodieb.
Spoločne sme pred niekoľkými hodinami prišli, ja, Kuja a Ikita. Dokonca sa nám podarilo nájsť aj Shirokamiho, ktorý akousi náhodou tu bol. Nepomohlo. Stále som Ikitu držal v maličkej izbe, pre jedného pacienta. Shirokami pár hodín skúšal Ikitu oživiť, ale nepodarilo sa mu to. Bol tiež otrasený z jej smrti. A Kuja? Ked sa dozvedel, že ani len Shirokami, posledná nádej, nepomôže Ikite...
... zložil som si tvár do rúk a dalej rozhodne strážil izbu, kde ležala Ikita.
Skúsia sa jej dotknúť... Shirokami to len tak nevzdá. Určite má ešte niečo... neverím, že to nedokáže... musí, jednoducho musí.
Dúfal som, že Kuja bude psychicky v poriadku. Ráno som mu povedal, nech sa zastaví v nemocnici. Stále tu nebol... meškal.

Kuja

Ležal som na skale Hokagov a pozeral do blba...
V mysli sa mi stále vynárali spomienky na včerajšiu noc...
Konečne sme doleteli do Konohy...
Našli sme aj Shirokamiho...
Niekoľko hodín sme stávili pred nemocničnou miestnosťou...
A on odtiaľ potom vyšiel... a len pokrútil hlavou...
Akosi som sa spamätal z toho... zamyslenia, alebo čo to bolo...
Utrel som si ostávajúce slzy...
Spomenul som si, že sa mám stretnúť s Isawom v nemocnici...
Vôbec sa mi tam ale nechcelo...
Po chvílke sedenia som sa však zdvihol a zaletel tam... Aj tak som nemal moc čo robiť... Odísť som nechcel... zatiaľ.

Isawa

Chcel som už odísť, ale Kuja sa napokon objavil. Kývol som naňho, aby si ma všimol. Chodba bola celkom zaľudnená o takomto čase.
Musím mu to povedať... Shirokamiho niečo napadlo. Posledná jediná možnosť.
Ked podišiel ku mne, prikývol som.
Dobré ráno... už je lepšie? spýtal som sa s miernym poúsmevom. Aj ked naň nebol žiadny dôvod.

Kuja

To nie je podstatné... Ach... a mimochodom, dobré ráno aj tebe.
Hovoril som strašne bezvýrazným hlasom... Nechcel som už plakať, ale slzy chceli ísť stále von...
Bolesť bola ešte príliš čerstvá na to, aby sa zlepšila...
V mysli sa mi stále vynárali tie krásne momenty s Ikitou... a tie ma nútili do smútku, priam až plaču, ktorý som sa snažil zadržiavať...

Isawa

Vyzeral stále zničený, ale to som bol aj ja, navyše on Ikitu miloval, a bol s ňou dlhšie ako ja. Alebo aspoň skôr.
Tak mu to teda poviem...
Shirokami dostal včera ešte nápad. Po tom ako si odišiel. Asi je hlúpe to hovoriť, ale je to naša posledná šanca. Chce sem dostať Suzuki. Spoločne by mohli Ikitu oživiť. Aj ked Suzuki nedokáže priamo Ikitu oživiť, dodala by dostatok heiwaton čakry pre Shirokamiho, aby to dokázal. A myslím že Suzuki nebude treba dvakrát hovoriť. Aktuálne musí riadne zúriť... na Maszatu. vysvetlil som stručne.
Myslí si, že to bude fungovať. Horšie je to už zo vzťahmi medzi nimi... Shirokami je ochotný sa so Suzuki stretnúť len kvôli Ikite. Nechcem, aby sa spustil boj. dodal som neisto.
Je to jediná šanca.

Silver/Kuja

Počúval som ho...
Keď dokončil... bol som chvíľu ticho.
Potom...
Ako ju nájdeme? Máte nejakú skrýšu? Som hneď pripravený na odchod... povedal som mu stále smutným hlasom, v ktorom sa objavilo niečo nové... nádej.
Síce som nespal... ale spať by som teraz ani nedokázal... čo sa týka hladu a smädu, niečo do seba rýchlo natlačím po ceste... Nechcel som strácať čas a bol som ochotný sa spojiť aj so Suzuki...

Yoko

Byla jsem do svých myšlenak tak zažraná, že mě pozdrav od Uindo trochu vylekal. Oh, ahoj Uindo. Už vypadáš lépe. Jak ti je? zeptám se a podívám se do jejích očí. Není pochyb. Jsou stejné. Ale to znamená jen další otázky.

Uindo

Už je to lepší...
Ale jedna věc mě trápí...
Viděla jsem tu co zabila tetu...
Byla z našeho klanu...
řekla jsem...
Trápilo mě, žě někdo z našeho klanu zabil jiného člena našeho klanu
Kdo by toho mohl být schopný?

Yoko

Jo já vím. řeknu a skloním hlavu. Šeptá se, že byla z nějaké organizace. Neviděla jsi na ní něco podezřelého? zeptám se, narovnám hlavu a kousek uhnu, aby si kdyžtak Uindo mohla také sednout.

Uindo

Posadila jsem se vedle ní
Měla na sobě černý háv s mraky...
Měla velký větrník a byla zraněná...
To je všechno.... řekla jsem
Bylo to tak všechno čeho sem si všimla

Yoko

Zraněná? Hmmm škoda, že ten den pršelo. Mohla jsem najít nějakou uschlou krev. I tak je toho dost. řekla jsem povzbuzujícím hlasem a usmála se na ní. Kdoví jestli tady ještě velká Uindo je.

Tadeyoshi Hamano

Vyšel jsem ze dveří nemocnice. Tři dny spánku a další dva dny rekonvalescence... musel jsem být na pokraji... a pak následně ten povyk venku... co se tu vůbec stalo? zapřemýšlel jsem v chůzi.
Mým cílem bylo najít zbytek týmu, který jsem už pět dní neviděl, měl bych zjistit novinky.

Kazuya

Sedeli sme s Ryuuko na lavičke... Pojedali sme čokoládu...
Nemali sme kam ísť...
Stále sme pekne nadávali na konožských tupcov, čo sa nám budú pliesť do misie...
A tak... nemali sme ani s kým iným byť, len spolu...
Mne to nevadilo... ja som mal Ryuuko rád. Ale neviem, či aj ona mňa, alebo je so mnou len preto, že nemá na výber...

Ryuuko

Seděla jsem na lavičce a jedla Kazuyovu čokoládu. Jestlipak už je ten blb zdravý? Až se vrátí, tak ho seřvu ještě jednou... Vyhodila jsem papírek za sebe. Koho myslíš, že nám dají, Kazuya? Mluvila jsem o konožácích. Nebyla jsme z toho nadšená a bylo to slyšet v mém hlase.

Kazuya

Prehltol som kúsok čokolády a pozrel som na Ryuuko.
Asi sekundu som na ňu pozeral... potom som sa spamätal a pohľad som zmenil opäť na bežný...
Hmm... no neviem, keďže tých idiotov nepoznám... len dúfam, že nebudú moc zavadzať... odpovedal som jej ľahostajným tónom.

Ryuuko

Já doufám, že nebudou vůbec, ale takové štěstí mít nebudem, ušklíbla jsme se. Zvedla jsem halvu a zahleděla se na nebe.

Kazuya

Zase som na ňu pozrel pohľadom, ako predtým...
Týchto pár dní som bol väčšinou s ňou...
Obdivoval som ju...
V duchu som si dal pár faciek.
Sakra... čo robíš? Preber sa, idiot... Nemôžeš sa takto chovať...

Ryuuko

Dál jsem se koukala do prázdna. Ať už odsud vypadneme. Řekla jsem toužebně.