Memphisto
Počet příspěvků : 221 Registrován : 27. 03. 10 Věk : 33
Moje RPG postava Jméno postavy: Tadeyoshi Hamano Podstata chakry: Suiton Číslo týmu: 23
| Předmět: Charakter - Memphisto Mon May 17, 2010 7:47 pm | |
| Jméno: Tadeyoshi (ovšem říkají mu spíše Toshi) Příjmení: Hamano Věk: 16 Pohlaví: Muž Místo původu: Konohagakure no Sato Bydliště: Kirigakure no sato Povaha: Klidný, bezkonfliktní, mlčenlivý, odtažitý, rozvážný, vše bere s nadhledem a je zastánce hesla "všechno má svůj čas". Ovšem když přijde na věc, je velice obětavý a rád pomáhá lidem. Ale ty jež ho otravují ignoruje. Za ty tři roky se uzavřel více do sebe a získal velmi ironickou povahu. Znamení zvěrokruhu: Vodnář Oblíbené: Klid, přírodu, jezera, hudba, Kiri, Konoha, progresy ostatních, informace o všem, které by zdokonalily jeho intelekt Neoblíbené: Neochotu, někoho kdo se mu snaží velet, příliš jasné slunce, přílišnou ukecanost Fóbie/strach: Z toho, že by nemohl pomoci svým přátelům (když si tedy najde xD) a z neznáma (což ho ovšem žene rycheji vpřed) Výška: 187 cm Váha: 89 kg (jj bude to kus chlapa) Krevní skupina: A Ninja hodnost: Chuunin Element chakry: Suiton Schopnosti/Jutsu: Bunshin no jutsu Kawarimi no jutsu Henge no jutsu Kuchyiose no jutsu Mizu Bunshin no jutsu Ninpou: Yoyaku Zanshu Suiton: Bakusui Shouha Suiton: Godankai Plně kontroluje chakru, poměrně strategicky smýšlející, velmi zdatný v ovládání meče, nadprůměrné fyzické dovednosti. Kekkei Genkai: není Zbraně: Geneiumi Životopis: Tadeyoshi se narodil v listové do klanu Hamano, nepříliš známé rodiny, jejíž rodinné řemeslo. předávané z generace na generaci, byla výstava vodních děl a veškerá práce s vodou v listové. Již tehdy jako malý byl aktivně fascinován všemi ninji ve vesnici. Nadšeně se ptal všech shinobi, které uviděl na příběhy plné dobrodružství a příhod. S postupem času i přes svůj mladý věk věděl, čím by chtěl v dospělosti být. Jeho rodiče i přes rozpaky byli velice hodní a na ninja školu ho přecijen zapsali. Na akademii se projevuje jako tichý, nepříliš mluvný student, ovšem s velkou touhou po učení. Zlom v jeho chování nastal někdy rok před nástupem do akademie, kdy se jeho povaha změnila z bezstarostné dětské na téměř chladnou. Vše bylo nejspíše dáno tím, že si postupně uvědomil pravou podstatu ninjovské práce. Při boji vyniká především až nadlidsky správným načasováním a strategií boje, za což je v akademii pokládán za poměrně perspektivního studenta, z kterého by mohlo něco být. Chystá se maturovat. Odmaturoval bez problému. Stal se ninjou v týmu číslo šest, se kterou zatím absolvoval pouze jednu misi, což už nerozšíří. Jelikož se s rodinou hned poté odstěhovali do mlžné. kde se stal členem jednoho z týmů. Po misi, která měla za úkol zjistit, co se stalo pohřešovanému týmu, se Toshi zotavil poměrně rychle. V té době se zapřísáhl změnit režim v Kiri. Čas plynul, mise střídala misi. Toshi se za rok naučil pár jutsu, jako Mizu Bunshin. V této době se krom prohloubení obdivu k Mlžné vesnici nic nestalo. Ve věku patnácti let ovšem byl vyslán na déle trvající misi. přesněji tři měsíce. Jeho kapitánem pro tuto misi byl elitní jounin, jehož jméno je Ao. Ao byl postarší muž s páskou přez oko, který vypadal jako velice zkušený a silný shinobi. Jejich misí bylo konfrontovat vládce země vody a domluvit se s ním na jistých věcech. V průběhu cesty se Toshi učil nějaká jutsu ze svitků. Konkrétně se nsažil naučit velmi působivé jutsu s názvem Suiton: Bakusui Shouha. Nakonec mu Ao v tréninku velice pomohl. Aby se stal silnější, naučil ho provádět právě toto jutsu a také jeho trénink na rychlost, sílu a odolnost přinesl ovoce a né zrovna v malé míře. Mise probíhala poměrně dobře. Obě strany byly velice spokojeny a my se mohli vydat po dvou měsících nucené rekreace směrem do Kiri. Občasné tréninky na hladině vody byly náročné, což se podepsalo jednoho dne. Z vyčerpání jsem omdlel a potopil se pod hladinu. Ao byl momentálně zaneprázdněn určitým průzkumem, jelikož jeho měl poslední kus cesty silné nutkání se otáčet. - Spoiler:
Několik desítek metrů klesání mě donutilo otevřít a zase rychle zavřít oči. Bezvládně jsem stále padal a cítil, jak mi docházel vzduch. Pomalu jsem otevřel oči a snažil se vyplavat nahoru. Pochyboval jsem o tom, že to stihnu včas... měl jsem příliš málo vzduchu a byl jsem téměř u dna. Náhle mě však do očí praštila jeskině, která zářila velmi matným, tyrkysovým světlem. Nevím co mě donutilo vzít poslední síly a plavat k ní, ale pravdou je, že to byla má záchrana. V jeskyni jsem nejprve objevil drobnou vzduchovou kapsu ve které jsem získal dostatek vzduchu pro další průzkum. Vodní tunel mě přivedl do drobné místnůstky, která dále vedla poměrně nízkým tunelem, kde jsem se i párkrát musel plazit. Vlhkost ve vzduchu byla extrémní... a pomalu vše přecházelo do příjemně vonícího prostředí s příjemně chladným ovzduším. To co se mi naskytlo poté nedokáží vyjádřit slova. Nevýslovná nádhera. Obrovský stupňovitý sál plný mušlí a lastur nejrůznějších velikostí a barev. Od malých mušlí všude kolem až po obrovské 15 metrové kolosy perleti. Náhle se mi do hlavy promítl zvláštní obraz. Obraz, něco jako mapa... a co bylo zvláštnější, ta mapa se půdorysem shodovala s touto jeskyní, ale bylo v ní velké množství vývodů. Náhle mi do hlavy dorazilo ještě něco jiného. Útržkovyté soubory myšlenek, něčích myšlenek a bylo jich mnoho. Především se zabývali mou osobou a zdejší mojí přítomností. Nedělalo mi problém pochopit, že nejspíše zachicuju myšlenky stvoření okolo, ale ještě tomu věřit. Mapa v hlavě získávala jasnější obrysy a jasně se na ní vytvřil konkrétní bod. Vydal jsem se tím směrem. Když jsem opouštěl sál, měl jsem nepříjemný pocit, že některé mušle jsou o kousek jinde, než dříve. Procházel jsem drobnými sáli, v každé byly zase nějaké ty lastury a mušle... a pokaždé jsem cítil tok jejich myšlenek, přetím než zase odezněly. Blížil jsem se k cíly. Náhle mou hlavu proťal jasný a čistý hlas. Vítej člověče... je to již mnoho věků, co někdo zabloudil do našeho bydliště. Toshi sebou trhnul... dobře si uvědomoval, že se asi znovu jedná o mušli, ale nechtěl tomu uvěřit. Copak máš strach? ozval se mu v hlavě hlas znovu. Toshi zapřemýšlel... Ne... nemám strach... jen jsem překvapen... je to pro mě šok odpověděl v duchu, modlejíc se, že tato komunikace bude fungovat. Ha! učíš se rychle... člověče ozval se znovu hlas, ovšem teď v návalu hlubokého smíchu. Toshi se zarazil... jak absurdní bylo slyšet mušli se smát? Hej! slyšel jsem tě!... ale vím jak to na tebe působí ozval se hlas znovu. Tak dobře... co bude žádáno za můj odchod? změnil jsem téma hovoru... Odchod? tak krátce a ty už chceš odcházet? nebyly jsme v lidské společnosti už pár let... rádi bychom si zase s někým z vás promluvili... a ty vypadáš, že máš jasnou a bystrou mysl. Toshi byl překvapen... o to víc, když v rozhovoru s tímto tvorem strávil dalších pár hodin. Zjistil, kde je... co jsou a také zjistil... že s níkým se mu dosud nekomunikovalo lépe. Přesvědčil si mě... náhle promluvila mušle, jejíž jméno znělo Kaiomazu. Pokud budeš mít zájem... kdykoli můžeš přijít sem k nám... trénovat, učit se, rozvynout se... a u té příležitosti... bych s tebou rád uzavřel dohodu. Dohodu? ta slova se mu rozléhala v hlavě. Přesněji smlouvu... o vztahu tvém k nám... a našem k tobě. promluvil hlas. Smlouvu? snad nemyslíte přivolání?! nestačil se divit Toshi, jaká čest mu spadla do klína. Ano... myslím přesně přivolání... ptám se... přijmeš ? otázka položan byla. Ano... přijmu Toshi se zmohl jen na takovouto odpověď. Tak vstup ozvalo se mu v hlavě. otočil se a uviděl otvor ve stěně, za kterým se mu naskytl pohled na nádhernou, zlatě zářící lasturu, nejméně dvacet metrů vysokou. Tak si mě uzřel... jen dvoum lidem před tebou se to povedlo... ale ten ti to neměli tak jednoduché jako ty. ozvalo se v hlavě a také zaznamenal drobný posun obřího kolosu. Kaiomazu-sama? nestačil se divit Toshi a ani si neuvědomil, jak ho oslovil. Ano Tadeyoshi, jsem to já... teď projdi kolem mě a vstup do dveří na pravo. Toshi udělal jak řekl... objevil se v kruhové místnosti, v jejíž středu stála zvláštní věc podobná čtyřúhelníkové bráně. To co vidíš před sebou, je Dantosoutan... brána zapomění... chrání náš smluvní svitek. To co je v jejím středu, je chráněno před čímkoli. Toshi přistoupil k bráně, která se před ním otevřela a ukázala nad zemí vysící svitek. Otevři ho a napiš krví své jméno. poradil mu hlas. A tak Toshi udělal... rozevřel svitek, na kterém přečetl dvě jména. Žádné neznal, takže se kousl do prstu a do volné kolonky napsal "Tadeyoshi Hamano". Nyní je smlouva uzavřena... ozval se Kaiomazu. Toshi vzhlédl s novým elánem pro jeho dlouhodobé cíle.
Rozloučení proběhlo v klidu a míru a Kaiomazu ho dostal na hladinu, kde ho již postrádal Ao. Po menším kázání se vydali do vesnice. V průběhu dalšího roku byl Toshi přivoláván do sídla lastur, kde mohl nerušeně trénovat a vzdělávat se pod dohledem mnoha zkušených učitelů. Vytvořil si svůj Geneiumi. Velký meč, jehož devizou je téměř nezničitelnost. Naučil se nová jutsu využívající právě meč a také uzpůsobil několik známých jutsu k obrazu svému. Poté změnil i oblečení. Nyní se stále aktivně věnuje tréninku se svými summony a nových jutsu. Sen/cíl: Jeho cílem, či snem se stane obsazení postu sedmého Mizukage, poté co mu vojenský systém začne lézt na nervy. Bude se snažit o obnovu vesnice a kontaktu s ostatními vesnicemi. A to klidně vzpourou. Foto/Popis: Vysoký, dlouhé světle hnědé vlasy po lopatky. Zeleno/modré oči. Nosívá tmavě modré, bojové kimono s černým lemováním a znakem mlžné vesnice na zádech. Kimono mu sahá něco málo nad kolena, u pasu sepnuté černým obi s bílým zdobením, nosívá černé volnější kalhoty u kotníků sepnuté. Vlasy nosí volně rozpuštěné, téměř u konce jejich délky svázané do copu. Na nohou má tradiční geta s modrým vázáním. Čelenku má většinou uvázanou klasicky kolem hlavy. | |
|