Povstání!

Nad Konohou zářilo hřejivé slunce jehož paprsky se odrážely od oken vyšších domků. Byl to jeden z těch příjemných dnů, kdy jste už od rána věděli, že dnes to bude pohodička a že by se nemělo dít nic extra zvratné.

Hokage byla jako vždy v takovém rozpoložení, že všude kolem sebe rozhazovala rukama, razítka, papíry, tužky a pera byly snad i na stropě. Práce Hokage je prostě těžká. Neustále mlátila do všech papírů kolem sebe. Konohamaru se radši krčil v rohu a ani necekl.

Akira

Protáhla jsem se na posteli
Bylo 11:30... to bych měla už asi vztávat... pak sem si uvědomila, že vlastně stejně dneska neučím...
Neměla jsem beztak moc co dělat tak jsem šla do koupelny...
Tam jsem se dalších 30 minut zkulutonovala
Pak jsem vyšla do ulic Konohy

Yoshiro

Protáhl jsem se na posteli. A rukou nahmatal místo, kde někdy lehávala Yoko. Nebyla tam.
Bylo 11:30... To bych měl asi vstávat... Pak jsem si uvědomil, že Hokage po mě chtěla ať jsem v 10:00 u ní...
Zvedl jsem hlavu a podíval se do zdi. Chvíli jsem přemýšlel, jakou nadávku říct.
...
...
...
Sakra... Já zaspal.. Pronesl jsem..

Ryo

Popreťahoval som sa na posteli.
Bolo 11:30...
Hmm... moc skoro... pomyslel som si, prevrátil som sa na druhý bok a snažil som sa ešte spať.

Yoshiro

Bylo 11:32.. Postel byla prázdná.. Neustlaná - pokud Yoko příjde, zabije mě.
....

....

Nebyl jsem doma... Mířil jsem k budově Hokage..

Mitoshi
Šel jsem k Hokage.
Měl jsem ta, být v 11:35.
Po schodech nahoru v budově.
*knock knock* na kancl

Shion

Vstupte! Ozvalo se dost nepříjemným hlasem, což mohlo Mitoshiho trochu.. No, hodně, co si budem povídat.. Vyděsit. Shion byla celkem drsnou Hokage. Po tom, co Mitoshi vešel ovnitř, mohl spatřit Shion, jak rozhazuje rukama a všude jsou rozházené papíry, razítka a různé pomůcky. ... A Konohamara, který se krčil v rohu.

Mitoshi
Mírně jsem se uklonil na znamení pozdravu.
Hokage-sama, chtěla jste mě? zeptal jsem se krapter vystrašeně a očekávaje hedku razítkem.

Akira

Šla jsem po ulici...
Všechno bylo v pořádku...
Křup....
Zafoukal vítr po prázdné ulici
Klubko špíny projelo kolem
Já měla bejt u Hokage...
Zmizela jsem v obláčku dýmu...
Objevila jsem se v místnosti u Hokage...

Shion / Yoshiro

Jistěže! Vykřikla.. A kde je ten druhe- Než ale stihla cokoliv vykřiknout, skočil jsem dovnitř oknem.. Zavřeným... Hokage ho VŽDYCKY měla otevřený. Spadl jsem na zem i se sklem. nastalo trapné ticho. No..Asi jsem dnes vylezl z postele špatnou nohou. Řekl jsem na ulehčení situace.

Mitoshi
Shlédl jsem na Yoshira a udělal klasický facepalm.
Kso to je kus.... Yoshira pomyslel jsem, ale dále jsem jen čekal na to co řekne Hokage

Akira

Omlouvám se Shion-sensei...
nějak jsem zaspala... řekla jsem s klasickou animou kapkou
Stane se ...

Ryo

Len som sa tak prevaloval v posteli...
Nemal som niekde byť?? ... Hmmm... Nie, nemal... usúdil som a zaspal som.

Ikita

Ako každý iný deň, aj tento bol pomerne rušný. Deti sa hrali v kuse, a to znamenalo aj neustály príliv menších, ale aj vačších zranení do nemocnice. Nemala som dosť čakry a výdrže na ošetrovanie všetkých, ale liečba nikdy netrvala príliš dlho, podľa rozsahu zranenia.
Najhoršie to bolo s psychickými chorobami, proti ktorým Saibon jednoducho nefunguje. Ale aj takí ľudia sa dali vyliečiť časom - Suzuki mi poskytila všetky jej vedomosti, laboratórne výsledky, klanové tajomstvá a tak sa mi za dva roky podarilo ovládnuť hned tri úrovňe Saibonu. Akutálne som ho mala na 9. úrovni, čo je predposledná úroveň. Suzukine vedomosti mi pomáhali z denným chodom nemocnice, boli v nej obsiahnuté všetky medické znalosti klanu Hoshiyama - čo sú vlastne všetky známe liečiteľské fakty a informácie.

Po jednej vážnejšej liečbe som vyčerpane klesla na pohovku v mojej kancelárii a zadriemala do jednej minúty.
Kuja by mohol dnes prísť... a priniesť mi niečo... pekné.

Kuja

Pff...
Prechádzal som sa po Konohe... Pískal som si...
Nemal som žiadnu misiu pár dní, takže som si dal len menší tréning...
Teraz bol už skoro obed...
A ja som stál pod nemocnicou...
Ale čoskoro som už len letel k známemu oknu... Bolo krásne otvorené ako vždy...
Prekvapenie! povedal som príjemným hlasom, v tej sekunde ako som vletel dovnútra.
Ahoj láska, pozri čo mám!! povedal som príjemne s úsmevom a s poklonou som Ikite podával obrovskú bonbonieru...

Ikita

Niečo, alebo niekto vletel dovnútra a mne poskočilo srdce, navyše v polospánku.
Ale bol to len Kuja. Chuť udrieť ho, lebo ma vyrušil zo sladkého takmer-spánku, sa rýchlo pominula ked som si všimla čo držal v ruke.
Už od rána som mala slinu na niečo sladké, a on to akosi vedel. Vždy vedel dobre odhadnúť tieto veci. Alebo aspoň posledné dva roky.
Myslela som, že sa už nezastavíš! posadila som sa na pohovku a prebrala od neho bonboniéru.
Dnes máš dobrú náladu, čo? Kiežby som ju mala aj ja... únava ma ničí. Zranenia si nevyberajú čas. povedala som zničene a začala otvárať sladkosť.
Dakujem. dodala som, a ked bol sklonený, pobozkala ho len tak na líce.

Shion / Yoshiro

Dobře.. Víte proč jste tu? Nevíte.. Dobře.. Chybí nám jounin, co povede jeden z budoucích týmů, který bude sestavený z momentálních studentů akademie po tom, co odmaturují. A někdo z vás se stane jejich senseiem.
Mezitím, co Hokage mluvila, jsem se postavil a otřepal.

Kuja

Opäť som sa narovnal.
Chápem. Každopádne, veľmi rád ti ponúknem trocha svojej chakry. Ja misiu nemám a ty ju potrebuješ. povedal som s úsmevom.
Každopádne, neboj, zvládneš to. Si totiž skvelá, liečiš najlepšie v celej Konohe, v celej Ohnivej zemi, na celom svete!! povedal som nadšene, a iba som sa tak oprel o stôl a usmieval som sa na ňu. A ja ti verím. dodal som.

Mitoshi
Téměř okamžite a bez jideiného slova mi vystřelila ruka vzhůru aukázala na Yoshira.
On chtěl sprostě jsem ho nabonzoval

Ikita

Ja... nechcem žiadnu chakru. Len potrebujem odpočinok, ničím nerušený. povedala som trocha podráždene.
A je mi jasné, že som... možno dobrá liečiteľka, ale každodenná rutina ma zabíja. A to nie sú ani dva roky... som strašná. Baví ma ošetrovať ľudí, ale... radšej by som sa zase porozprávala zo Suzuki. A zo Shirokamim. Alebo z kýmkoľvek z ex-Idenu... dodala som a ľahla si na pohovku.
Kuja, nerozmýšľal si niekedy že by sme proste niekam utiekli, len tak, a žili spolu, kdekoľvek... daleko od ľudí? Ja viem, že je to nezodpovedné, ale... zasnívala som trochu.
... ach, kašli na to, bolí ma hlava. Idem na dnes domov.

Yoshiro

Jo! Já chtěl! Ukázal jsem na sebe. Shion chvíli váhala.. A co ty Akiro? Zeptala se mé sestry..

Akira

Pokud se nebojíte, že z nich udělam radioaktivní psobotnice tak proč ne... já jsem pro jakoukoliv špatnost... ale nevím zda se mi chce tahat celej team... jsem spíš po individuální výuku... řekla jsem a pokrčila rameny...

Kuja

Noo... rozhodne by nebolo od veci, keby sme sa s nimi zasa stretli, že? povedal som. Aj keď ma moc radi nemajú... Pochopiteľne...
Chápem, že je to stereotyp, ale taký je život. Keby sme zdrhli, tak by nastal ďalší stereotyp. A potom ďalší. A večne zdrhať nie je moc zábava. povedal som milým tónom.
Odísť teraz? Hmmm... nezdá sa mi to ako najlepší nápad. To by nemocnicu určite poškodilo...
Mám lepší nápad!! Čo keby si si proste zobrala od zajtra dovolenku, napríklad na týždeň?? Určite by si sa zregenrovala a nabrala novú chuť do... všetkého. povedal som veselo a energicky. Dnes by si to už vydržala a od zajtra by ti začalo leháro... usmial som sa.

Yoshiro

Hokage-sama... Já to klidně vezmu! A rád! Jsem připravený... No dobře.. Chápu, že když proskočím zavřeným oknem a pak říkám něco takovýho, tak se to moc nehodí. Ale .. Shion bouchla do stolu.. Ticho!
Na sucho jsem polkl. Dobře.. Yoshiro.. Dostaneš šanci.. Ale pokud něco poděláš tak! To už jsem ale byl pryč a mířil se na ty malý studentíky podívat.

Akira

Super, jsem nadšena projevem důvěry mému drahému bráškovi, ale teď se dostaňme ke mě ano? řekla jsem nepříjemně... Shion jsem neměla ráda od doby co mě chtěl zabít v laboratoři...
Ale co...