Time means nothing

Mitoshi
Půjdu... aspoň na chvíli znělo konečné rozhodnutí
Je čas se odpoutat úplně.... být samostaný.... najít si vlastní cíle vstal jsem a mířil z Konohy.
Někam pryč

Toshiro

Událo se toho už na mě opravdu moc. Uslyšel jsem Yoshira a podíval se na něj a stuhlo ve mně. I on se vrátil? Co se to sakra děje?! Pomyslel jsem si a můj pohled přejel na osobu v ANBU masce. Nechápal jsem vůbec nic a jen tam hloupě stál. Nikdo mě tam ani nevnímal a byl jsem tam spíše na obtíž. "Sakra můžete už někdo říct co se to tu děje?! Před chvílí jsme bojovali proti chlápkovi co ovládal čas. Teď tu umře Hinata a najednou se tu beze slov ukáže Yoshiro, kterého jsme hledali tři roky?" Vyjelo ze mě a zatnul jsem pěst.

???

Neptejte se na kraviny,,,
Musím nutně mluvit s Hokagem o samotě...
Možná s námi může jít Yoshiro... vím že není vhodná doba ale je to nezbytné...
řekl jsem...

Yoko

Chci se dozvědět co se mé tetě stalo! vykřiknu na muže s maskou ANBU. Cokoliv.....cokoliv co pomůže zjistit pravdu o její smrti.

Kai
Pomaly som kráčal k zničenej nemocnici pričom sa mi hlavou neronili otázky typu PREČO ale KTO. Vedel som že sa to neskôr aj tak dozvieme preto som sa nad tým príliš nezamýšľal. Tváril som sa nezaujate aj keď Hokageho mi bolo ľúto no jeho ženu som nepoznal takže som nemal prečo trúchliť. Po cudzincovom návrhu na osobné stretnutie som trochu prikrčil nohy aby som bol pripravený na skok keby hokage vydal rozkaz chytiť ho.

Yoshiro

Naruto se na cizince otočil.. Dobře... Řekl jen .. Položil Hinatu a šel za ním.. Kousek odtud byla budova Hokageho..
Já jen sklopil pohled.. Bál jsem se toho, že můj neočekávaný návrat nedopadne nejlépe. Pak jsem se vydal za Narutem a tím druhým.. Odkud mě sakra zná? Pomyslel jsem si.

???

V budově Hokageho jsem se posadil bez vyzvání...
Podíval jsem se na zoufalého Naruta a Yoshira...
Abych to zkrátil...
Musím nutně vědět, zda to přežil Uzumaki Rinzu...
Přišel jsem sem, abych ho ochránil, ale bojím se, že jsem přišel pozdě...
vystartoval jsem na ně...

???

Hyuuga...
Pod maskou mi přes tvář přešel stín
Takže žije... skvěle...
Přišel jsem z budoucnosti... ochránit vaše syny před tou osobou...
Bohužel ten šmejd zablokoval časvou barieru takže jsem nemohl přijít včas abych ochránil i Hinatu
řekl jsem jako bych vyprávěl recept na okurkový salát...

Yoshiro

Taky jsem jí nedokázal ochrá-... Z budoucnosti..? Podíval jsem se na něj jako absolutní kretén.
To samé Naruto.

???

Sundal jsem si z obličeje masku...
a strhl plášt...
Pod ní jsem měl klasický háv hokage...
Jsem Utake Kyoya, 9. hokage Konohagakure no Sato...
řekl jsem... Rád vás oba zase vidím Naruto-sama, Yoshiro-sensei...
dodal jsem

Daisuke

Díval jsem se na dívku co nás držela a přitrouble se smál a pak otevřel pusu a "Agghee" Vypadalo to, že se na ní směju.

Yoshiro

Nějak jsem nevěděl, co říct.. Sensei..?! Cože? Naruto na něj nevěřícně hleděl.. Co to má znamenat?

Kyoya

Vzdychl jsem...
V levém oku se mi objevilo divné oko...
Yoshiro i Naruto uviděli divný výjev...

Proti sobě stál dospělí ninja a nějaký genin...
Jeden měl v očích sharingan, ten druhý, genin, měl v očích divné bílé oko s černám ornamentem...
Oba dva začali dělat pečeti ve stejnou chvíli...
Chidori ! vykřikli oba dva zároveň....
Rozeběhli se proti sobě...

Další výjev vypadal jako v Hokageho kanceláři...
Naruto tak vykládal teamu zadání mise...
Mezi lidmi v teamu byl ten samý kluk co v tom prvním výjevu... kromě toho tam byl i jeden, který e poměrně podobal Narutovi...

Yoko

Když odešli ti co o smrti tety něco věděli, naštvaně jsem odešla od nemocnice kousek za Konohu. Skončila jsem u vodopádu. Chvíli jsem se jen tak dívala na tekoucí vodu a snažila uklidnit, ale vztek mě přemohl a začala jsem mlátit do stromů kolem sebe. Několik jsem jich dokonce i pokácela. Když už jsem si celkem vybila svou zlost, posadila jsem se na jeden z kamenů a pozorovala vodopád.

Yoshiro

Co to sakra je?! Pomyslel jsem si.. Zavřel jsem oči, otočil se a proskočil oknem ven..Nějak jsem neměl náladu na to, abych věděl svoji budoucnost..

Kyoya

Hehe...
Je možná že sensei byl někdy takovej magor...
Pomyslel jsem si a podíval se na Naruta...
Přišel jsem pomoci...

Naruto

Co má tohle znamenat ?! Proč bych měl něčemu tak absurdnímu věřit? Zeptal se Naruto dost naštvaně.. Byl rozrušený..

Toshiro

Nikdo mi neodpovídal a opět mě ignorovali jakobych byl vzduch, ale pak Yoko odešla. Nevím zda je dobré, aby byla sama. Pomyslel jsem si a pomalu se za ní vydal. Sledoval jsem ji až k vodopádům, kde jsem ji viděl poprvé tak rozčílenou. Ona si pak však sedla a já došel za ní a sedl si vedle ní. "Znám ten pocit, myslíš si, že jsi na všechno sama a chceš všechno zničit a pomstít se. Ale sama nejsi, máš přátele v Konoze a mě." usmál jsem se na ní a chytl ji za rameno a chtěl ji k sobě přitáhnout, aby měla pocit, že je někdo u ní.

Yoko

Seděla jsem na kameni, obličej jsem měla skovaný v dlaních, ale neplakala jsem. Proč.....Proč mi nikdo nechce říct, co se stalo tetě?....Ona....Ona mi hodně pomohla, a.....a když mi něco nešlo, tak mi to vysvětlila, ale teď......A navíc ten hnusnej cizinec.....udělal mi na těle pečet.....chtěl můj kekkei genkai. V tom jsem si něco uvědomila. On....On mi chtěl sebrat oči.... pomalu jsem se začala třást po celém těle. To že přišel Toshiro, jsem nějak nevnímala, ani to, že mi něco říká. V mysli jsem si představila toho cizince jak proti mně běží a chce mi sebrat oči.....už byl skoro u mě.....v tom se mě Toshiro dotkl. V tom okamžiku jsem si to nestačila uvědomit, ale odrazila jsem mu jeho ruku čímž jsem si ho připravila na útok. Bylo to opravdu rychlé, v očích jsem měla byakugan. Nikdy mě nedostaneš......Juuken: Hakke Rokujuuyon Shou (64 úderů).....dva.....čtyři.... když jsem skončila s útokem Toshiro musel odletět o kus dál, z očí mi zmizel byakugan a já si teprve uvědomila co jsem provedla. Přiběhla jsem k němu, ale když jsem mu chtěla pomoci, uviděla jsem jak se mé ruce ještě klepou strachy. Pro...Pro....Promiň. jen vykoktám a raději uteču do sídla Hyuugy.

Kyoya

Nemusíte mi věřit hokage-sama...
Nepotřebuju vaše svolení abych mohl chránit vaše syny...
Ale přesně proto jsem tady...
řekl jsem a dál udržoval ton okurkového salátu...

Toshiro

Seběhlo se vše hrozně rychle a už jsem prorazil za letu zádama strom a zůstal tam ležet a z hluboka vydechoval. Nevěděl jsem co se to stalo, ale Yoko se jen tak prostě omluvila a zase zmizela, jako před třemi lety, když jsem byl nabodnutý na meč tak taky zmizela. Vyplivnul jsem krev a zalapal po dechu. Asi se k ní prostě nehodim nebo mě nechce. Furt si nalhávám jak budu Hokage, ale všichni mě ignorují a nikdo mě ve vesnici ani nepozdraví. Zvedl jsem se ze země a otřel si pusu od krve a dal pěstí do stromu. "Možná je lepší zmizet z vesnice jako to udělali všichni, Yoshiro i Yoko si teď žijí své životy a o mě ani nezavadí. Možná bude lepší začít na vše koukat realisticky a né si furt jen něco namlouvat." Řekl jsem si tiše sám pro sebe a kráčel dál od Konohy, chtěl jsem chvíli myslet.

Naruto

Kdo to byl...? Zeptal se Naruto rozklepaným hlasem..

Yoshiro

Seděl jsem opřený o jeden z domů v Konoze.. V té tmě mě snad ani nebylo vidět..

Yoko

To jsem se tolik změnila.....Copak se nedokážu ani ovládat? Ptám se sama sebe v mysli. Po chvilce dorazím k sídlu klanu Hyuuga. Rychle si sundám boty a běžím do svého pokoje.

Kyoya

Nevím... neznám její jméno... řekl jsem nakonec...
Nemohl jsem tušit co by udělal Naruto kdyby se to dozvěděl...
Sice sem nechtěl lhát Narutovi, ale bylo to nezbytné...