Time means nothing

Mitoshi
Dopadl jsem vedle Yoshira.
Sakra co děláš?! O rozruch jsem se měl postarat já.... řekl jsem trochu ublíženě
Uź jsem to měl hezky promyšlené...
Ale... co se stalo? zeptal jsem se trochu tupě a v mysli si představil obraz rozbořené nemocnice kolem které jsem šel

Uindo

Ujištovala jsem se, že lékařští ninjové tu budo během vteřiny a pomůžou tetě...
A ta mi pak poděkuje, že jsem zachránila ty 2 malé prcky...
Snažila jsem se je utěšit...

Naruto

Hokage a několik ninjů s ním, se bleskově dostavili k nemocnici..Naruto se okamžitě rozběhl k Hinatě...
Objal bezvládné tělo Hinaty.. Posadil jí... Rychle!! Potřebuju tu pomoc!! Zakřičel.. Nechtěl připustit to, že by mohla umřít.. SHIZUNEEE!!!SAKURO!!! KDE JSTE!??

Yoshiro

Z dálky jsem slyšel křičícího strýce... Podíval jsem se na Mitoshiho.. Mitoshi... Asi budu muset plány odložit na později.. Všiml jsem si těla Hinaty. Znal jsem jí dobře.. Hodněkrát mě a Akiru hlídala, když jsme byli malí...
Pomalu jsem se vydal směrem ke stýcovi.

Uindo

Zvedla jsem se....
Pomalu jsem šla ke strejdovi Narutovi
Nesla jsem mu jeho 2 syny...
Litovala jsem, že jsem nemohla pomoc víc...

Mitoshi
Yoshiro sakra co se stalo?! chytil jsem ho za rameno
Nemůžeš tu zůstat...budou mít přespříliš otázek...

Akira

Vešla jsem do Konohy...
Slovo o mém odchodu se ještě nerozneslo, takže jsem pročla barierou bez problémů...
Po tom selhání s Kisukem jsem byla hrozně smutná...
Chtěla jsem se uklidnit doma na chvíli...
Doufala jsem, že to půjde snadno...

Yoshiro

Já.... Já vím.. Kdo to udělal.. Řekl jsem..

Akira

V přeměne za obyčejnou obyvatelku jsem šla na ramen...
Prošla jsem kolem trosem nemocnice bez povšimnutí a zamířila ke stánku
měla jsem hlad...

Daisuke

Přestal jsem brečet a nechápavě se díval po dívce s bílými oči a pak jsem se na ní začal usmívat.

Uindo

Skrze slzy jsem se usmála na svého bratrance
Nevěděla jsem ani který z nich to je
Došla jsem s nimi až k Narutovi
Mezitím nějací ninjové pomáhali tetě
Shizune byla určitě na cestě...

Naruto

V očích měl slzy..Podíval se na svoje dva syny.. Uindo..Prosím..Vem je ke mně domů..A počkej tam s nimi..
Řekl dost rozklepaným hlasem.

Uindo

Hai
řekla jsem jenom....
Rozeběhla jsem se s oběma chlapci do bezpečí..
Nevěděla jsem zda vesnice neni pod utokem...
Nevěděla jsem nic, ale byla jsem připravena je oba chránit svým životem...

Mitoshi
Yoshiro sakra! Nezapomeň proč jsme tu!
Nezapomeň proč jsi odešel! řekl jsem mu už mírně napruženě

Maki

Byla jsem utahá. Ale domů se mi nechtěla. Doma jsme měla spoustu problémů, protože jsme klan víc, než zanedbávala. Šla jsme jsem si sednou do Ichiraku, jak mě naučila Akira. Ještě před třemi lety, by mně to ani nenapadlo.
Došla jsem ke stánku. Seděla tam nějaká cizí dívka. Sedla jsem si vedle ní a obednila si ramen.

Akira

Ahoj Ma-chan ozvala sem se potichu a dál jedna svoje rámen...
Chtěla sem jí najít a ona si našla mě... usmála sem se nad tím
Nabrala jsem si další porci a nacpala si jí do pusy...
Mńam...

Maki

Vzala jsem si první sousto do pusy, když jsem uslyšela tiché zašeptání. Ma-chan? Tak mi říká jediná osoba... Zaskočilo mi a začala kašlat. Tys ještě neodešla nebo už ses vrátila? Nechtěla jsem věřit vlastním očím.

Akira

No defacto sem si uvědomila jak je mi samotné smutno...
Přišla jsem se tě optat zda nepůjdeš se mnou...
Ale nemohla jsem tě najít... naštěstí si ty našla mě...
řekla jsem a usmála se

Maki

Podívala jsem se na ni. Už jsem řekla, až budeš něco potřebovat, tak mi řekni. Usmála jsem se na ni. Ráda bych šla s tebou, ale bojím se, že bych ti byla spíše na obtíž. Šla bych s ní radši, než si uměla představit.Ale nechtěla jsem ji v žádné případě zpomalovat v cestě za jejím cílem. Vzala jsem si další sousto.

Akira

Ma-chan... nemluv hlouposti....
Pokud chceš jít se mnoou tak se uvidíme za 30 minut u Jahodového pahorku.
To byl název, který dostal jeden hrbolek kousek za vesnicí....
Usmála jsem se na Ma-chan, zaplatila ramen a zmizela...

Maki

Hodila jsem peníze na pult a vyběhla jsem z Ichiruku. Doma jsem vzala batoh a naházela do něj, co mi přišlo pod ruku. Za nechala jsem pouze krátkou zprávu, že odcházím a nevím, kdy se vrátím, Bylo mi jasný, že až se vrátím, tak už nebudu hlavou klanu, asi ani už nebudu součástí klanu. V poslední době hledala matka i strýcové důvod, proč mě svrhnout a todle byl dost dobrý důvod. Svítila jsem divnou úlevu.
Za necelních pětadvacet minut jsem bloudila někde u Jahodového pahorku s mapou vzhůru nohami a snažila jsem se ho najít.

Akira

Objevila jsem se na vršku asi 3 metry vysokého vršku...
Tak mizíme Ma-chan ne? Než nás odchytnou ANBU...
nerada bych se prala... usmála jsem se na ní...

Maki

Na jednou se přede mnou objevila Akira. Znatelně se mi ulevilo, nevěděla jsme, jak jí tu najdu. Myslím, že teď má Konoha dost problému, aby hledala dva chuuniny, kteří se šli projít. Usmála jsem se taky. Ale lapší zmizet dřív, než bude pozdě. Kudy kam?

Akira

kousla jsem se do prstu
Kuchiyose no jutsu !
Pod námi se objevila velká bílá dvouhlavá labuť...
Vznesla se s námi do oblak, zakroužila nad konohou a zmizela v mracích...

Maki

Vykřikla jsem a pevně se chytla. Naučila ses zajímavé věci. Budem daleko od Konohy? Nemyslela jsem, že by mi chyběla, nebylo co. Cítila jsem se zvláště volně ale přesto i prázdně.

Mya mávla mocně křídly...

Mya - levá hlava

Co to je za holku? Proč mi sedí na hřebetě Akiro? zeptala jsem se
Opět jsem mávla křídly...

Akira

Nějak zvlášť jsem to nekomentovala... odpověděla jsem jen prostým "kamarádka"
Mya letěla velice rychle... taky tam nahoře byla dost zime...