Přátelství, důvěra a síla -> tým 10

Kuja

Rýchlo som začal robiť na lane uzly...
Fajn... Yoshiro, zhúpni sa a vyšplhaj a hoď nám lano... potom pôjde Ikita a nakoniec ja... povedal som, keď boli uzly hotové. Uzly nám pomôžu lepšie šplhať...
Skôr ako mi mohol Yoshiro znova oponovať, tak som začal hovoriť Poradie má logiku, Yoshiro je z nás fyzicky najsilnejší a môže pomôcť potom ostatným šplhať... a ja som najhorší horolezec, čiže možno budem potrebovať pomoc vás oboch...
A hlavne, dostanú sa odtiaľto skorej ako ja...

Yoshiro

Fajn... Řekl řekl jsem a začal vše podle instrukcí.. Lano se celkem dost houpalo a to jak byla jáma hluboká taky nepřidávalo, ale šplhat se dalo..

Nakonec jste přelezli všichni.
Ale bylo to o fous.
asi 20 sekund po Kujovi se strop nad částí jeskyně ve které jste byli zhroutil

Yoshiro

No.. A co teď? Pomyslel jsem si.

... před vámi byla chodba

Kuja

Fajn...
Podal som Yoshirovi katanu, 3 kunaie, 3 shurikeny a 3 výbušné lístky.
Vies s tým zaobchádzat lepšie ako ja a Ikita... tak to využi...
Ikita má svoje plynové bomby... tie jej snáď budú stačiť...
Choď prvý, Yoshiro... máš katanu a Sharingan, môžeš skvelo zablokovať prípadný útok... Ja pôjdem druhý, Ikita, ty za mnou... zavelil som.

Yoshiro

Vrátil jsem mu katanu a vytáhl svůj kunai.. Choval jsem se k nim oběma hrozně..
Vracel jsem jim to, co za celou tu dobu, co jsme tým, udělali oni mě.. I když nevědomky.
Vydal jsem se chodbou.

Kuja

Keď sa Yoshiro otočil... na sekundu som smutne sklopil pohľad... potom som pokrútil hlavou a vykročil som za ním...
Ani som si neuvedomil, že Ikita mohla vidieť moju chvíľkovu stratu predstieranej vyrovnanosti...

Ikita

Nakoniec sa nám to podarilo...
... napatie medzi nami ale bolo cítiť až príliš.
Nemala som však v pláne to teraz riešiť. Yoshiro vôbec nechápal o čo ide, bol úplne mimo.
Tak som išla posledná, za Kujom, a Yoshiro išiel ako prvý, aby prípade ako prvý aj skočil do pasce.

Šli jste dál a dál až nastala oblíbená chvíle každé skupiny.
Rozdělování cesty.
2 cesty - jedna napravo, druhá nečekaně nalevo.

Ikita

Mlčala som a nechala rozhodnutie na tých dvoch.
Nemala som náladu zapojovať sa do diskusií a hádok...

Kuja

Počas celej cesty som nepovedal ani slovo... Potom sme došli na rozcestie.
Ktorou cestou pôjdeme? Majte na pamäti, že v liste bola podmienka, aby sme ostali spolu, čiže musíme ísť jednou cestou. povedal som, už znova vyrovnaným hlasom... aj keď som sa necítil vyrovnane.

Yoshiro

Vy jděte tudy.. Já jdu tudy.. Řekl jsem a ukázal nejdřív nalevo, pak napravo.
Nezajímalo mě, že musíme být spolu.. Já už dávno nejsem s nima.. Sice je to neoficiální, ale je to tak.
Vydal jsem se napravo.

Jakmile vstoupil Yoshiro do chodby, vchod zasunula z boku masivní kamenná deska.
Yoshiro byl sám. A Kuja s Ikitou taky. Pokud se nepotkáte, dopadne to pro vás špatně.

Kuja

Chodba za Yoshirom sa zasunula...
Ten idiot... povedal som chladne s náznakom hnevu v hlase...
Jednoducho som sa otočil a rýchlim krokom vyrazil druhou chodbou...

Yoshiro

Bylo mi to jedno.. Kupředu mě hnal vztek. S kunaiem v ruce a aktivovaným sharinganem jsem šel dál a dál.

Kuja zašel do druhé chodby.
Než stačila Ikita cokoliv udělat, zavřela se chodba i za ním.

Yo
Zastavil jsi se v půlce kroku.
Byl před tebou podivně vysunutý kámen ze země.
Nejspíše nášlapná past

Kuja

Chodba sa za mnou zavrela... zastavil som sa uprostred kroku...
No a do prdele, som to ja ale debil!!!
Nie... nie... Ikita! buchol som do práve zavrenej steny...
Ale vlastne... načo sa trápim... bude jej bezo mňa lepšie...
Zvesil som hlavu... a pomaly som sa pobral chodbou ďalej...
Nenávidí ma... preblesklo mi hlavou...
Potriasol som hlavou a snažil sa znova získať aspoň predstieranú vyrovnanosť...

Ikita

Akosi sa to všetko rýchlo zohralo, a pomedzi moje rozhorčené myšlienky sme sa nakoniec rozdelili úplne.
A sakra...
Kuja? zakričala som slabým hlasom za stenu, no nič sa neozývalo.
Smutne som na stenu ešte pohliadla a vykročila svojím jediným smerom.

Yoshiro

Šutr nešutr, šel jsem dál..

Zem pod Ikitou ošklivě zapraskala. Ikita mohla cítit, že pod plochou po které jde, nic není. Plocha byla asi 10 centimetrů tlustá.

Jakmile Yoshiro došlápl na ten podezřelý kámen. Uslyšel klapnutí. A vzápětí nepříjemný hukot z místa, kudy šel.

Kuja neměl v cestě nic

Kuja

Išiel som po jaskyni... premýšľal som o našom týme... o Yoshirovi... o Ikite...
Prečo sme museli takto skončiť? Je to... moja vina...
Potriasol som hlavou.
Teraz na toto nie je čas... musím ich nájsť a musíme sa odtiaľto dostať...
Pridal som do kroku ale išiel som opatrne, dával som pozor na možné nebezpečenstvá...

Yoshiro

Zastavil jsem se.. Lehce naklonil hlavu.. Přivřel jedno oko.
Proč mi něco říká, že jsem ten kámen měl radši přeskočit?
Zeptal jsem se nahlas..

Ikita

Sakra... čo to...?
Pravdepodobne som stála na nejakej úzkej ploche, pod ktorou bola... hlboká priepasť. Alebo čokoľvek, čo by mohla moja vyľakaná fantázia v tejto chvíli vymyslieť.
Rýchlo som sa rozbehla dalej, čo najopatrnejšie a najlahšie nastupujúc, aby sa zem podomnou nerozpadla...

Yoshiro měl opravdu ten kámen přeskočit.
Ze zadu se na něj řítila velké vodní vlna.

Stěny Ikitiny cesty zůstávaly pořád stejně vzdálené, ale cestička se začala zužovat.
Po pár metrech z ní byla asi 15 cm široká cestička a jinak všude propast - cesta na které nebyly možná jakékoliv chyby.

Kuja došel do velké osvětlené místnosti.
Na druhé straně místnosti, u východu, stála jakási postava.