Cesta poutníka (hra pro Kya)

Mladý muž se procházel po prašné cestě, která se táhla mezi zelenými loukami a několika rozkvetlými stromy. Bylo jasné, že za zatáčkou bude nějaká menší vesnice, protože nad stromy byl vidět kouř, který se do nebe vznášel nejspíše z nějakého komína.

Kyo Kuroseishin

Pomalu jsem kráčel po cestě.Slunce neúprosně pálilo a rozpalovalo černý plášť, který jsme měl na sobě tak,že jsem se téměř bál, abych neměl popáleniny. Pak si všimnu kouře.Konečně, už jsme si myslel, že chodím v kruzích.Pomyslím si a na chvíli se zastavím ve stínu. Z místa kde stojím jde docela dobře vidět na první domky.To musí být ono.Tady žije ten muž, za jehož hlavu dostanu malé jmění.Chvíli počkám v útulném chládku a pak pokračuju dál do vesnice.Hlavu si zakryju kapucí, abych nebyl tak nápadný.

Skutečně tomu tak bylo - byla to opravdu vesnice. Malá, útulná a opravdu příjemná na pohled. Děti si hrály na ulici, lidé si mezi sebou povídali. Vypadalo to skoro jako nějaká středověká vesnička. Domky byly většinou dřevěné.

Kyo Kuroseishin

Pomalu kráčím vesničkou.Skotačících dětí všude kolem si nevšímám, místo toho poslouchám kdejaké drbny či chvástající se muže, abych něco málo zjistil. Po chvíli chůze se na obzoru vztyčila nejspíše hospoda.Ožralí se nejčastěji prokecnou.Pomyslím si a vydám se do hospůdky.Uvnitř si najdu prázdný stůl v koutě, objednám si něco k pití a naslouchám lidem v okolí.

V hospodě bylo celkem narváno. Chlapi popíjeli, povídali si. Někteří dokonce zpívali. Ale nikdo se ke Kyovi nijak neměl.

Kyo Kuroseishin

Snažím s vypadat nenuceně tak si k pití objednám ještě jídlo.Mezitím stále poslouchám muže v okolí.Baví se jen o hloupostech..tohle nevypadá že by to šlo lehce.

Muž, co stál za barem a naléval pití, si Kya dost prohlížel. Pak k němu pomalu přišel. Ty nejseš místní, co? Zeptal se.

Kyo Kuroseishin

Zrovna když jsem se chystal jíst přišel ke mě muž který od počátku stál za barem a sledoval mě.Dokonce se mě zeptal že nejsem mýstní.Chvíli jsem mlčel, ale pak jsem se rozhodl pro přátelské chování. Ano...máte pravdu.Ve skutečnosti jsem tu poprvé.Nahodím úsměv který téměř vypadá jako opravdový.Možná když ho vožeru..dozvím se něco víc.Mohl bych vás pozvat na skleničku??Rád bych si popovídal o místním kraji..je zde opravdu hezky.

Barman se trochu zarazil. Jsem v práci. Pít nemůžu. Řekl a vrátil se za bar. Pokud budete mít žízeň, víte kde mě hledat.

Kyo Kuroseishin

Idiote....na tos mohl myslet.Div se v mysli nenakopu do pozadí.Usměju se.Pardon má chyba...jsem po té dlouhé cestě unaven....to mi připomíná...kde bych tady mohl přespat.Co mi doporučíte.Opět nahodím onen umělý úsměv.

Barman ukázal na jednoho staršího muže, co si četl nějákou knihu a popíjel pivo. On tu vlastní něco jako .. Penzion. Řekl.

Kyo Kuroseishin

Díky.Řeknu a zaplatím jídlo.Pak se přesunu ke staříkovi.Ehm..slyšel jsem, že vlastníte místo kde se dá spát.Je to pravda??Pronesu koukajíce někam do rohu místnosti na partu divně vyhlížejících chlapů.

Chlap se ani nepodíval na příchozího, pořád si četl. Jistěže.... Řekl .. No arogantně.

Kyo Kuroseishin

Takže myslíte, že bychom to mohli udělat jako normální lidé, kdy já zaplatím a vy mi dáte klíče.Nebo vás nejdřive budu muset trochu přesvědšit, aby ste mi ty klíče prodal.Procedím skrze zuby.Začínám strácet nervy.Nejradši bych vyvraždil všechny a ten pravý mezi nimi bude.Ale to by přilákalo moc pozornosti.

Chlápek si pořád četl. Vy mi zaplatíte, já vám dám klíče. Rozumná dohoda, ne? Zeptal se Kya.

Kyo Kuroseishin

Tomu říkám chytré řešení.Položím před něj peníze a na oplátku si přeberu klíč.Zvednu se a odejdu do svého přechodného bydliště.

Pokoj byl.. Pokoj.. Nic extra skvělého a úžasného, ale přitom pěkně útulný. To nejzvláštnější ale bylo zjíštění, že na židli uprostřed pokoje, seděl ten muž, od kterého si Kyo pronajal pokoj.. A četl si svou knihu.

Kyo Kuroseishin

Nechápavěkouknu na muže.Měls mi říct,že pronajímáš svou ložnici...radši bych sbalil nějakou štětku a přespal u ni!!!Řeknu otráveně.Pak přejdu až k němu.Tak hele chlape...vysmahni a to hned...zítra tu zas budeš moct spát ty.Chytím ho za rameno.

Jakmile ho Kyo chytil za rameno, muž jednou rukou chytil jeho ruku a nějak podivně mu jí zmáčkl a cukl s ní. Kyo nevěděl jak, ale najednou byl na zemi.

Kyo Kuroseishin

Ani nevím jak ale ten chlap mě dostal na lopatky.Co si kur*a myslí že dělá.Pravou rukou automaticky schmatnu meč který se okamžitě obalí čakrovým ostřím.Mečem švihnu muži po nohách.

To už ale muž seděl na jiné židli a dál si četl knihu. Moc tu s tím nemáchej, dost blbě se to pak opravuje. Řekl s ledovým klidem.

Kyo Kuroseishin

Jen nechápavě koukám.Kdo ksakru jste a co tu sakra chcete...a...kde jste se tak naučil bojovat??

Muž se dál díval do knihy a četl si. Pak jí ale zavřel a položil na stůl. Pomalu vstal. A co jsi čekal? Že příjdeš do vesnice a zabiješ mě? Tak jak to už zkusili ostatní. Moc dobře vás lovce odměn poznám. Chvíli se na Kya díval. Ale ty jsi jiný.. Nevypadáš jako vrah.. Ale jako oběť.. Kdo jsi?

Kyo Kuroseishin

Překvapeně na něj pohlédnu.Sakra...jak jsem mohl být tak slabý??Neodpovím...jen se podepřu mečem a postavím se.Já??Oběť....Řeknu tak nějak znuděně.Já nejsem obět...já jsem ten, který zajistí Kumogakure slávu....teda tohle, aspoň říkali ti dva staříci.Řekne tak jako by nic.opakovali to dookola...říkali:Ty Kyo Kuroseishin,nám pomůžeš vyhrát válku...ty budeš naše nejsilnější zbraň.Ale být zbraň sloužící někomu to bylo pod mou úroveň,tak jsem je zabil a prchnul.Řekne jakoby mimochodem.Ale teď když se mi vás nepodařilo zabít ze zálohy mi zbývají dvě věci:Buďto se vás pokusím zabít napřímo, což podle toho jak jste mě zlískal nebude tak jednoduché,zdali vůbec možné. Nebo teď odejdu a budu měsíc o hladu.

Chlápek Kya pořád pozoroval.. Zbraň.. Chápu. Řekl a zahleděl se do stropu. Nemáš dvě možnosti.. Možností máš strašně moc..Co by jsi řekl tomu, že by jsi se na nějakou dobu stal obyvatelem této vesničky? Jsem tu něco jako starosta.. A budu potřebovat pomoc. Na oplátku bych tě mohl něco naučit.