Po souboji...

Yoshiro

Dostal jsem se ven z arény.. Kulhal jsem chodbou a u toho se opíral o zeď. Levou rukou jsem se držel za břicho. Z arény jsem zdrhl dřív, než se ke mně doktoři vůbec mohli dostat. Nakonec jsem se dostal ven, do lesa... A odtud? Směr Kusa..

Toshiro

Ležel jsem v postely v nemocnici a koukal do stropu a skoro jsem ani nemrknul. Pěsti jsem měl zatnutý a bylo vidět, že jsem plný vzteku a smutku. Neprošel jsem. Opakoval jsem si v hlavě a dál koukal do stromu. Zklamal jsem všechny. Nedokázal jsem ji porazit. Znovu se mi prohnalo hlavou. Zklamal jsem je. Zklamal jsem Yoko, Rena a hlavně Iruku. Pomalu ač s bolestí jsem se zvedl a bouchnul pěstí do stolečku vedle postele. Nemám šanci stát se Hokagem. Zvedl jsem se a hodil na sebe oblečení a pomalu se vykulhával ven z nemocnice a v očích měl slzy.

Mahiru

Sedel som znudene opretý o bránu...
Pomaly sa približoval akýsi típek... z Konohy ...a išiel do Kusa (Yoshiro)...
Iba som sa usmial a čakal , kedy pôjde okolo...

Yoshiro

Spíš jsem kulhal.. Vypadalo to, že mám zlomených pár žeber a ten podivnej tlak na srdci mi taky nedělal dobře..

Mahiru

Keď išiel Yoshiro okolo , podložil som mu nečakane nohu...
Dúfal som , že v tomto stave spadne ako nič... Úbožiak z Konohy , chodiť vás tam nenaučili? Utrúsil som so smiechom už len na tu jeho chôdzu a pokiaľ spadol , tak som mal aspoň 2x tak trefnú poznámku.


= Mahiru je ninja z Kusogakure. Genín . Nezúčastnil sa ani chuuninskych skúšok... Je stredne veľkej postavy a trochu "pri sebe" . Má dlhé čierne vlasy.

Yoshiro

Ano..Spadl jsem na zem.. Už teď jsem byl extrémně naštvaný.. Moje temná stránka se drala na povrch.. Zůstal jsem ale na zemi.. Začalo pršet..

Mahiru

Vstávaj , ty...hovno...
Zavelil som so smiechom , ale videl som , že Yoshiro akosi nevstáva. Prirodzene som si to ale užíval a smial sa na jeho úbohosti. Medzitým začalo pršať.
Vy z Konohagure ste špina... veľká špina. Nechápem ako sa taký kripeľ ako ty dostal na chuuninske skúšky... Povedal som a rozosmial sa ešte viac. Priblížil som sa úplne k Yoshirovi a začal ho kopať , do rebier , do tela , všade kde to išlo...

Yoshiro

V ten moment jsem chytil jeho nohu a vyhodil jí nahoru. To ho mělo shodit na zem. Pokud se ta podařilo, vstal jsem a klekl mu jednou nohou na břicho. Levou rukou jsem si ho chytil pod krkem a pravou mu začal upravovat obličej.

Ikita

Prišla som na našu izbu s myšlienkou trocha si odpočinúť, ale iba som zabalila svoje veci a vychádzala o pár minút.
Les bol dlhý, ja som sa nikam neponáhľala, a tak pomaly vyšla do lesa, a kráčala pomedzi stromy, smerom ku Kusogakure.

Mahiru

Chytil mi nohu...
Potom som letel na zem... Čo-čo , ako?!
Ty zmet... Vydal som zo seba len pretože som mal v ten moment pritlačené koleno na bruchu a ruku pod krkom. Sekundu na to mi Yoshiro začal robiť plastiku tváre...
Trhal som sa ale ako ryba... kričal som , vrieskal a reval... Rozhadzoval som dokonca nohami pokiaľ to šlo.

Kuja

Najprv som išiel za zdravotníkmi, ktorí mi ošetrili moju ranu na hrudi...
Keď som prišiel na izbu, tak tam už neboli Ikitine ani Yoshirove veci...
Tak som teda zobral aj svoje veci a vybral som sa lesom do Kusogakure no Sato... Priemernou rýchlosťou...

Yoshiro

Jeho obličej musel vypadat dost nehezky.. Nepřestával jsem ale.. Pořád jsem do něj mlátil a mlátil.. Pak jsem ale přestal. Chytil ho pod krkem oběma rukama a zvedl ho.. Vší silou jsem se s ním rozběhl a narazil s ním o strom.

Ikita

Pomaly som si vykračovala, ked som nedaľeko za mnou pocítila Kujovu čakru.
Nespomalila som, ani nezrýchlila, ani sa neotočila. Len pokračovala vpred.
Kuja sa ale blížil, lebo išiel rýchlejšie.

Kuja

Niekoho pomaly idúceho som predo mnou uvidel... Bola to Ikita...
Zaváhal som, ale nespomalil som... Chcel som poznať odpoveď...
Blížil som sa k nej... Až som napokon išiel vedľa nej... Spomalil som, aby som si s ňou zladil krok...
Nevedel som, ako to sformulovať...
Prečo... si napokon odstúpila? opýtal som sa opatrným tónom.

Ikita

Neotočila som sa ked sa ma to opýtal. Túto otázku som čakala...
... lebo. Chcela som si otestovať moje schopnosti proti tvojim v naozajstnom boji. povedala som s úsmevom.
Kde je na to lepšie miesto ako v aréne počas chuuninských skúšok?
Kebyže nie sme tam, tak nikdy by si nebojoval smrteľne vážne. pokračovala som.
A navyše... chcem aby si ty postúpil, nie ja. Môj osud leží... inde. dodala som napokon a otočila sa naňho. Mohol vidieť moju usmiatu tvár.

Mahiru

Hučalo mi v hlave...
Nebol som si istý , či mám všetky zuby... Nebol som si istý ničím. Videl som pred sebou len nejasnú siluetu človeka , ktorého päste mi narážajú do ksichtu. Okrem toho som na krku cítil väčší tlak...
Po chvíli som sa začal dusiť vlastnou krvou. Už som myslel , že to neprestane , tá bolesť a ten piskot v hlave...
Zrazu som videl vodorovne... veľmi nejasno...
Prestalo to...? Ťažko... Tlak na krku sa asi zdvojnásobil , možno to bolo spôsobené tým , že ma Yoshiro drží dvoma rukami namiesto jednej... Videl som ako sa pohybujeme... Strom... Zatvoril som oči...
Nasledoval otras a...ticho...

Yoshiro

Ten kluk byl v bezvědomí.. A dost zmlácenej... Hodil jsem ho na cestu a nechal ho tam.(pravděpodobně na něj narazí Ikita a Kuja) . Šel jsem dál.. Do Kusa..

Kuja

Povzdychol som si...
Ďakujem... ale neviem, či môj osud leží zrovna v Konohe... každopádne, ďakujem. povedal som a mierne som sa pousmial.
Vôbec netúžim po tom, stať sa chuuninom... Ale spravím, čo môžem... a keď vypadnem, tak aspoň dostane šancu niekto ďalší... Niekto, pre koho Konoha niečo znamená a chce ju ochraňovať...

Mahiru

Bol som out...
Nič som ani nevnímal , ani necítil...
Nevedel som , či som umrel alebo nie...

Ikita

Podišla som bližšie k nemu.
Kam chceš ísť...? Ja len... či ešte stále platí to, že pôjdeš so mnou, ked odídem. objala som ho a oprela si moju tvár o jeho tvár.

Toshiro

Vyšel jsem z nemocnice plný slz a bolesti pravé nohy, kde jsem měl kosti už srostlé díky Kekkei Genkai, ale problém byl asi ve svalech. Na mou hlavu dopadaly rychle za sebou kapky deště a já stále se zatnutou pěstí kráčel skrz Kuso. Měl jsem neuvěřitelnou chuť si někde vybít vztek, protože při pomyšlení, že jsem všechny zklamal jsem nedokázal jen brečet. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem si sedl k jednomu ze stromů u cesty a dal hlavu ke skrčeným kolenům a ruce dal na své nohy a celý promočený jsem seděl v dešti a brečel.

Kuja

Tiež som ju objal...
Konoha nikdy nebola mojím domovom... nič ma tu nedrží... zašepkal som jej do ucha.
Môžem odísť kam chcem a kedy chcem... Si pre mňa stredom sveta, Ikita... jediné, čo mám... povedal som a dal som jej bozk na pery...

Ikita

Chvíľku som ho ešte doslova nútila zostať na mojich perách a nepustila ho z tuhého objatia.
Potom sme spoločne vyrazili, naprieč lesom.
...
Už sme boli pri kraji, ked sme pri strome videli niekoho ležať...
... bol to akýsi chlapec. Celý dokrvavený, dobitý. Mal čelenku Kuso.
Kto by toto mohol urobiť? Aká sviňa?
Pribehla som k nemu a začala mu ošetrovať aspoň tie najvačšie rany, nie saibonom, ale manuálne.

Kuja

Bozky... tak dlho mi chýbali... užíval som si ich plnými dúškami...
...
Našli sme nejakého dokrvaveného dobitého chlapca v bezvedomí... z Kuso...
Ikita ho začala liečiť... manuálne...
Ja som sa k nemu len postavil poobzeral sa a zhodnotil situáciu...
Bol brutálne dobitý...

Mahiru

Bol som mimo...
Kuja mal očividne dobrý postreh , keď zistil , že som dobitý...
Ikita , pokiaľ mala nejakú prax , mohla zistiť , že do stavu vedomia ma dnes asi nikto nedostane.