2day

Druhý den bylo také krásně. Slunce svítilo, ptáčci zpívali.. A tak dále.

Izanagi

Někde nakonec usnul. Pod rouškou deního světla šel do akademie, kde měl být samozřejmě připravený na případné zkoušení. Chjo, včera nakonec nebylo žádné vzrůšo.... dneska taková nuda.... zase mučení!

Akira

Ahoj studenti...
Dnes budeme probírat základní léčivé techniky na rybě...
Ryba, jako bezobratlý živočich, je velice snadná k léčení. Mnohem snadnější než člověk, ale je to jen začátek. řekla jsem a ukázala na akvarium s pstruhy
Komu ryba přežije tuto hodinu ten získá zvláětní bonus
řekla jsem

Raiden

Když jsem se probudil tak mě čekalo velké překvapení. Nebyl jsem před tím domem kde mě nějakým způsobem uspali ale nalézal jsem se ve svém pokoji v posádce klanu Raion. Bylo mi řečeno že mě v noci objevil jeden z hlídkujících a odnesl mě na posádku. Po snídani jsem se čistě oblékl a vzal si svoje domácí úkoly a vydal se do akademie. Po cestě jsem se ještě zastavil v Ichiraku Rámen a optal jsem se na nějaké novinky. Dědula mi nic moc nového nepověděl a tak jsem spokojeně šel do akademie. Ovšem po chvilce chůze jsem začal mít zvláštní pocit. A ejhle ani né o minutu později ke mě přiběhlo malé lvíče a v tlamičce mělo knihu s nápisem HERBÁŘ. Usmál jsem se a knížku jsem si vzal. Děkuji ti Kuromaru. Pohladil jsem lvíča a to poslušně zmizelo v obláčku kouře. Kuromaru se někdy chová jako psík. Zasmál jsem se a po pár minutách chůze jsem spokojeně dorazil do Akademie. Snad učitelce nebude vadit že mám úkol o 5 stránek delších.

Yoko

Koho by to napadlo, že už je další den. Po včerejšku jsem se cítila unavená a z postele se mi vůbec nechtělo. Jenže slunce neúprosně stoupalo na obloze výše a výše. Nakonec jsem se tedy přemluvila a potichu se vyhrabala z postele, abych nevzbudila Yoshira, který stejnak spal jak dřevo. Vyšla jsem z pokoje, přeskákala borde a pár sušenek, až jsem došla do koupelny, kde jsem se rychle opláchla a osvěžila. Hned se do mě vlila nová energie. Ještě jsem se rychle převlékla a šla honem do akademie.

Uindo

Astrální projekce Uindo se zjevila kousek před Yoko, když šla takovou menší uličkou
Ahoj Yoko, jak se ti daří? Vypadá to že cekem dobře... řekla jsem a usmála se na ní
Ty oči se za 2 roky vůbec nezměnili...

Yoko

Né že bych měla zpoždění, jen jsem do akademie chtěla dorazit o něco dříve, a tak jsem to vzala jednou takovou menší uličkou. Cestou jsem si ještě pročítala svoje staré poznámky z akademie a přemýšlela jsem, co bych s nima mohla dnes probrat, abych studenty dobře připravila na zkoušky. Šla jsem v klidu, ale najednou jsem se s trhnutím zastavila. Většina vlasů se mi tím trhnutím přesunuly do obličeje. Pomalu jsem zvedla hlavu a oči od sešitu. Když jsem spatřila i jenom projekci Uindo, vešli do mě strašně zmatené pocity. Mladou Uindo jsem měla ráda, ale starší Uindo jsem za její čin nenáviděla, ale přesto to byla jedna a ta samá osoba. Nikdy jsem přesně nevěděla co v takových situacích mám dělat. Uindo...tebe bych tu nečekala, ani jako projekci. Zdá se mi to, nebo jsi se vůbec za tu dobu nezměnila? Co potřebuješ, nebo jsi objevila jen tak? Zeptala jsem se s klidný hlasem, ale měla jsem spíše takový kamenný výraz, protože v tuhle chvíli jsem úsměv nedokázala vykouzlit.

Uindo

Abych byla zcela upřímná, tak bych od tebe potřebovala trošičku pomoci...
Můj projekt narazil na překážku a nedaří se mi ji překonat... potřebovala bych jeden svitek z tajného archivu Konohy... jasně, vím že mi pořád nevěříš... ale nikdy jsem ti nelhala... blíží se nebezpečí, které s tím svitkem možná zažehnám dřív, než se dostane ke Konoze...
řekla jsem velice důveryhodným hlasem...

Yoko

Věděla jsem, že budeš něco chtít, jinak bys tu nebyla. Špitla jsem si spíše pro sebe a smutně odvrátila hlavu, ale poslouchala jsem Uindo co říká a snažila jsem se v jejím hlase najít sebemenší náznak lži, ale nenašla jsem. Když Uindo domluvila, opět jsem se na ní podívala takovýma spíše smutnějšíma očima. Já.....já prostě nemůžu. Vždyť....vždyť ty jsi......ne, nechci na to myslet. Zavrtěla jsem hlavou.

Uindo

Vím, nemáš důvod mi věřit...
Ale nelžu ti... Mohla bych si ten svitek opatřit sama, ale nechci aby byl u toho někdo zraněn...
Můžeš zpochybňovat moje metody ale vše co dělám dělám pro Konohu...
Bez toho svitku nemůžu uspět a Konoha by mohla být zničena... řekla jsem
A taky oceňuji, že jsi TO neřekla mému mladšímu já, mohlo by jí to zničit život... dodala jsem ještě
Pomůžeš mi?

Yoko

Konečně jsem se přeci jenom trochu pousmála, když Uindo zmínila své mladší já. Však co mi to vždy dalo práce, tajit před mladší Uindo pravdu, i když mi to tak zcela nešlo.
Chvíli bylo naprosté ticho. Přemýšlela jsem totiž. Jestli je všechno to z budoucnosti pravda, tak bych se tomu také pokoušela nějak předejít. Nakonec jsem si jen zhluboka povzdechla. Jestli mi lžeš a já toho potom budu litovat, tak tě zabiju. Celou dobu jsem měla sklopenou hlavu, ale při posledních pár slovech jsem se Uindo podívala odhodlaně přímo do očí.

Uindo

Nelžu ti řekla jsem jenom
Ten pohled se až příliš podobal tomu, který mívala malá Uindo...
Ten svitek poznáš snadno, je s velkou červenou pečetí se symbolem našeho klanu...
Pokud se ti to podaří tak mě kontaktuj pomocí tohohle... řekla jsem a zmizela
Na zemi po mě zůstal malý přivolávací svitek s pečetí

Yoko

Jen jsem přikývla, že rozumím. Když Uindo zmizela, nenápadně jsem se rozhlédla po okolí, zda to někdo nesledoval, ale vše vypadalo v pořádku. Sebrala jsem tedy svitek s pečetí a strčila do jedné z kapes. Pak jsem zmizela v obláčku kouře, protože jsem potřebovala nahnat čas.

Yoshiro

Už od rána mě děsně bolela hlava. Seděl jsem na střeše mého domu a hleděl na nebe. Pak jsem se prostě zvedl a zamířil pryč. Když v tom se u mě objevil ANBU, který mi oznámil, že si mě přeje vidět Hokage.
Zamířil jsem tedy tam.

---

O nějakou dobu později

Vyšel jsem z budovy Hokage a zamířil na místo, kde bydlí Kuja. Jakmile jsem tam dorazil, zaklepal jsem na dveře. V mém obličeji bylo poznat, že mám nějaké starosti. To tu dlouho nebylo.

Kuja

Zoskočil som z rúry a utekal som ďalej... naháňala ma obrovská muchotrávka.
AAAAA, NIEE, ZOBERTE SI LUIGIHO!! kričal som.
Len som sa prevalil na posteli.

Mitoshi
Po dobré snídani ( asi zbylých 200 sušenek které mi zůstaly doma ) jsem se značně zničeně kutálel po Konoze.
Ale proč ne. Stejně nebylo do čeho píchnout...

Yoshiro

Znovu jsem zaklepal na dveře.. Tentokrát však s větším důrazem. Sakra, Kujo.. !

Kuja

Muchotrávka ma dohnala... A bum... Bol som zrazu väčší.
Uh... to som... nečakal... ale je to cool!!! povedal som si a rozbehol som sa, pričom som rozbíjal boxy s otáznikmi z ktorých padali mince...
Hmm... mince... zamrmlal som zo sna.