Awaking...

Yoshiro

Otevřel jsem oči.. Venku byl slyšet zpěv ptáků, kteří poletovali nad sídlem. Yoko ještě spala. Byla tak roztomilá.
Pousmál jsem se a vylezl z postele. Pomalu jsem se, ještě dost rozespalým krokem, vydal ven. Dveře jsem neotevřel moc rychle,
slunce totiž svítilo na max a nechtěl jsem si způsobit bolest očí. Hned jak jsem se dostal ven, pořádně jsem se nadechl čerstvého vzduchu. Takový nebyl ani v Konoze. Příjemný, lehce chladný větřík z hor.. Co lepšího si po ránu přát..

Akira

Vztávej ospalče...
Nebo prospíš celý den
ozvalo se zpevné volání
Byla jsem vzhůru a bylo mi dobře
Levá ruka mi sice visela na pásku kolem krku, ale jinak jsem byla v pořádku...
Ryo zřejmě usnul u mého lůžka...
Chudáček....

Ryo

Noc som prespal na zemi vedľa Akirinej postele...
A teraz ma jej spevné volanie prebudilo...
Huh??? Čo?? Čo??? Kde je ten vlkolak??? strhol som sa a rozospato som pozeral okolo seba.

Yoko

Byla jsem nějaká moc unavaná, a tak jsem ještě spala. Sice jsem vnímala zvuky okolo, ale nedokázala jsem se přemluvit, abych otevřela oči a vyskočila z postele. V noci jsem Yoshira objala, a tak když mi najednou vyklouzl z objetí, začala jsem pomalu otevírat oči. Když po několika minutách konečně zaostřím, uvidím Yoshira u dveří. Dobré ráno. Řeknu ještě trochu ospale a začnu se na posteli protahovat.

Yoshiro

Otočil jsem hlavu.. Heh..Ahoj ospalče. Oplatil jsem Yoko pozdrav. Jakpak se spalo? Zeptal jsem se ji ještě..

Rei

Sluneční paprsky mi začaly pronikat oknem na víčka, což mě donutilo otevřít oči...
Jej aspoň ještě pár minut... Zalez...
I přes prosby slunce odmítlo zalézt, čímž jsem byl přinucen vylézt z postele a otevřít okno..
Udělal jsem vše potřebné a odešel směrem hlavní místnost, abych se dozvěděl plán dne...

Akira

Je pryč.... a už se nevrátí neboj se...
Včera si odvedl dobrou práci.... Zachránil si mě...
řekla jsem....
Byla to pravda... Kdyby se tam Ryo nedostal tak bych nedokázala Kisukemu vzdorovat....
Ale teď byl Kisuke pryč... navzdy... a já navěky budu vidět jeho obličej... protože všechno to byla moje vina...
Ale to jsem chtěla dusit navěky v sobě...

Kousek od Itachiho se zformovala duhově černá postava...
Na sobě měla plášť Akatsuki... byla to stará dobrá astální projekce....
Zdravím vás....

Ryo

Eh...
Nemyslel som, že som toho spravil včera nejak veľa. Vlastne, zdalo sa mi, že som toho spravil pekelne málo...
Ale mal som len jednu otázku...
To bol on, že? Ten... druhý klon. opýtal som sa Akiry-chan opatrne.
Myslel som si, že to bol on, ale radšej som sa chcel opýtať...

Akira

Kývla jsem...
Promiň mi to Ryo....
Všechno to byla moje chyba...
Ale už je to pryč, pročím nezlob se...
řekla jsem...
Zabila jsem přeci našeho bratra...

Yoko

Jen co jsem se protáhla, vstala jsem z postele a přešla k Yoshirovi. Tím protažením jsem se celkem i probudila, ale studená vody na obličej je přeci jen účinnější. Když jsem došla k Yoshirovi, objala jsem ho kolem pasu a políbila. Moc hezky se spalo. Odpověděla jsem na jeho otázku. A co tvůj spánek? Zeptám se hned po tom.

Ryo

Usmial som sa na ňu.
Prečo by som sa mal hnevať? opýtal som sa. Bol zlý, chcel ti ublížiť. To by som nikdy nedopustil. hovoril som jej.
A nie, nebola to tvoja vina. On sa predsa rozhodol, aký bude. Ty si ho k ničomu nenútila. Veď to bol jeho život a on si tú cestu zvolil. hovoril som s milým úsmevom na tvári a pohladkal som svoju sestru na pleci.

Akira

Usmála jsem se na něj
Jsi hodný kluk... řekla jsem
Mám z tebe radost a jsem na tebe moc pyšná...
dodala jsem ještě...

Ryo

Roztomilo som sa usmial. Veľmi ma potešilo, keď ma Akira-chan chválila.
Cítil som sa fakt šťastne.
V tej chvíli ma aspoň chviľku nič netrápilo.

Akira

Ryo? Chtěla bych tě o něco požádat... řekla jsem
Chci aby jsi trénoval s Yoshirem... je opravdu dobrý... dokáže ti pomoct...
Navíc bych moc chtěla abyste spolu vycházeli... řekla jsem
Měla jsem je ráda, oba...
Záleželo mi na tom, aby spolu vycházeli dobře...

Ryo

Eh... čože?? S ním?? opýtal som sa prekvapene a neveľmi veselo.
Potom som počúval, ako veľmi by chcela, aby sme spolu vychádzali...
Hmm... no... ak si to teda praješ... povedal som smutne a uprel som pohľad do zeme.
Nemal som ho rád. Len jeho prítomnosť mi drzo pripomínala, že som len klon. Ale pre moju milovanú Akiru-chan by som spravil čokoľvek.
Skrsla vo mne malá nádej. Čo ak to Akatsuki nepovolia? opýtal som sa a pozrel som na ňu s otázkou v očiach.

Akira

Nemusíš to dělat pokud nechceš...
Ale myslím si, že bys s ním měl vycházet...
Ať se ti to líbí nebo ne tak jste bratři...
řekla jsem mu..
Udělalo by mi to radost...
začala jsem trochu hrát na city...

Ryo

Ehm... Ja som od začiatku rozhodnutý, že to spravím, Akira-chan. Vieš predsa, že pre teba spravím čokoľvek... povedal som po pravde.
Spravím to, ale nemusím z toho byť nadšený... pomyslel som si neveselo.
A čo ak to Akatsuki nepovolia? Chceli nás rozdeliť inak. zopakoval som otázku.

Akira

Nechci abys dělal věci proti své vůly...
Ale myslím si, že s Yoshirem máte hodně společného...
Předtím byl naštvaný, ale na mě, ne na tebe. Dej mu šanci...
řekla jsem mu
A co se Akatsuki týče, nejsou to naši rodiče... Nemůžou nám rozkazovat..

Ryo

Povzdychol som si...
Neviem, či dá on šancu mne... povedal som potichu.
Doteraz som si pamätal Yoshirov hnev, keď zistil, že som jeho klon. A keď sme sa včera stretli, tak chcel hneď bojovať. Nevidel som to veľmi ružovo.
Každopádne, s ním budem trénovať, kvôli tebe. A čo sa týka vychádzania s ním... to nezáleží len na mne. odpovedal som trocha vyhýbavo.

Akira

Neboj se Ryo...
Yoshiro má i kladné vlastnosti...
Navíc ti pomůže víc jak já...
řekla jsem
Ušklíbla jsem se
Navíc se vyzná v těhlech "klučičích" věcech

Ryo

Kladné vlastnosti... Hm, no ak ich má, tak som ich nevidel.
Na jej úškľabok som reagoval trochu zmäteným výrazom.
V akých "chlapčenských" veciach? povedal som nechápavo.
No čo... bola to cena za to, byť klon... Nepoznal som nič, čo ma nenaučili.

Akira

Jsi kluk...
Zatím jsi vyrůstal mezi dvěma holkama...
Pochop konečně, že nejsi JEN klon...
Jsi člověk jako každý jiný, jen nemáš minulost..
Musíš si vytvořit budoucnost... řekla jsem mu
Nesnášela jsem jak žil pouze přítomností
Chtěla jsem aby myslel na budnoucnost

Ryo

Myslíš tým, že si mám dať nejaký... cieľ, alebo sen, alebo zmyseľ života, alebo niečo podobné? opýtal som sa Akiry-chan.
Sen... cieľ... zmysel života...
Nad takýmito vecami som vlastne nikdy veľmi nerozmýšľal. Akira-chan mala svoj výskum, mňa a Yoshira. Aký cieľ má napríklad taký Yoshiro? Alebo Maki? Alebo títo Akatsuki... má každý z nich nejaký svoj sen?
Potom tu bola ešte jedna vec... nevedel som sa brať inak, ako len klon. Oni boli ľudia, oni mali sny... ja som sa bral vždy ako trocha odlišný od nich...

Akira

Musíš mít nějakej cíl života...
Musíš mít důvod proč přežíváš do dalšího dne...
Něco co tě nutí jít kupředu... řekla jsem
Bylo to nezbytné... aby mohl žít plnohodnotný život...

Ryo

Keď to hovorí takto... tak...
Ty. povedal som a milo som sa usmial.
Skutočne to tak bolo. Bez Akiry-chan som sa cítil ako bez duše...
Ty mi vlastne dávaš všetko, čo potrebujem. Celý môj život. Neviem, ako ti mám za to dostatočne poďakovať. Chcel by som aspoň nebyť na obtiaž. A preto by som chcel byť silnejší. Aby som ti pomohol, a aby si so mnou nemala toľko starostí. A to je to, čo ma tiahne dopredu. vysvetlil som svoje pocity s roztomilým úsmevom na tvári.