... Are ...

Byl to už den od toho, co Akira "unesla" Yoshira.. Yoko pořád vrtalo hlavou to, co se stalo v Ichiraku.

Hokagemu byl doporučen nový Chunin, který by mohl zastoupit Kaie v týmu, ve kterém je Yoshiro a Yoko.

Yoko

Večer jsem to moc přehnala s tréningem, a tak jsem dnes ještě odpočívala v posteli. Yoshiro někam zmizel se sestrou a ještě se neobjevil. Vrátí se vůbec ještě? Aby to nebylo jako minule, kdy zmizel na 3 roky. Zajela jsem hlavou více do polštáře. Chytla jsem se za břicho. Co je to za pocit? Jako by mi něco scházelo. Po chvilce jsem si lehla zase normálně a jen civěla do stropu.

Uindo

S Yoko něco bylo...
Já měla sice svýych starostí dost, ale stejně jsem se o ní bála...
Nevěděla jsem co s ní je, bála jsem se že je nemocná...
Už jsem se ani nesnažila jí rozveselit...

Yoko

Ještě dalších několik minut jsem ležela v posteli. Po chvilce jsem se tedy rozhodla vstát. Došla jsem si do kuchyně pro nějaké jablko a sedla si venku na terasu. Nechala jsem si česat vlasy větrem a užívala jsem si čerstvý vzduch. Mezi tím jsem si několikrát kousla do jablka. Měla bych jít asi trénovat, slyšela jsem, že dostaneme nového člena.......To bude zajímavé.

Yoshiro

Nad Konohou se objevil dost zvláštní mrak.. Pak zmizel a já se objevil místo něj..Padal jsem..Někam do ulic Konohy..
Sakra! Tos moc dobře nevymyslel Cloade! Vykřikl jsem pro sebe.. Začal jsem skládat pečeť.. Raiton: Kage Bunshin! Polovina mé chakry se přesunula na klon.. Stoupl jsem si na něj.. Padali jsme.. Padali.. Asi 20 metrů nad zemí jsem se od klonu odrazil a dopadl na střechu jedné z budov.. Klon "poachnul" při dopadu na zem.
Uff.. To by bylo.. Pronesl jsem pro sebe.. Teď jen najít Yoko a zajít domů za mámou. Seskočil jsem ze střechy domu a zamířil do ulic.

Yoko

Když jsem si jen tak seděla na terase, několik lidí z klanu přecházelo sem a tem. Někteří na mě koukali, někteří ne. Dojedla jsem jablko, vyhodila do koše a vyšla ze sídla klanu Hyuuga. Na obloze se objevili nějaké divné mraky, ale pak zmizely. Už to vypadalo, jako že bude pršet. Ale naštěstí si to mraky rozmysleli. Pomyslím si a jdu dál uličkami Konohy. To že z mraků spadl Yoshiro jsem neviděla, byla jsem moc daleko.

Yoshiro

Běžel jsem ulicemi.. Kde by mohla být? Zeptal jsem se jen tak do větru.. Počkat.. Co to její oblíbený místo, kam chodí trénovat..? Napadlo mě. Rozběhl jsem se na louku.. Nebyla daleko.. Zase budu muset přeskakovat přes tu velkou zeď.. Pfff.

Yoko

Zrovna jsem procházela kolem Ichiraku. Vybavila se mi ta chvíli, ta chvíle, která mohla skončit tak krásně. Chvili jsem se tam zasnila. Pak jsem se ale rychle probrala a šlá dál. Hmmm měla bych trénovat výdrž, abych neskončila v posteli jako dnes. Pomalu jsem se rozběhla a stále jsem běžela. Měla jsem namířeno na svou louku, pak zpátky do Konohy a ještě jednou, možná i víckrát.

Yoshiro

Běžel jsem asi 10 minut.. Vyběhl po zdi a přeskočil ji.. Na louku to trvalo dalších několik minut.. Docela zvláštní bylo, že jsme běželi s Yoko přímo naproti sobě.. Ale neviděli jsme se skrz kopec, který bránil ve výhledu.

Yoko

Do kopce se to už běželo hůře. Ufff a tohle chci zvládnou několikrát? Tak to bude ještě dlouhé. Nevzdávala jsem se a běžela dál. Podívala jsem se před sebe a uviděla, že jsem skoro už na vršku. Joo to dám, to už je jen kousek. Povzbudím se a přidám do kroku.

Yoshiro

Oba jsme byli rozběhnutí.. Už skoro na vršku.. BANG!
Srazili jsme se.. Ani jsme nepostřehli, do čeho jsme vlastně narazili..
Au..Moje...Hlava..

Yoko

Auuví....auvííí....auuvííí. Držela jsem se za hlavu. To byla ale šlupka, ale co to?.... Pomyslela jsem si a podívala, do čeho jsem to vlastně vlítla plnou rychlostí. Lehce sebou trhnu, ale nadšením. Yoshiro?...Jak...?...Kdy....?...Kde...? Snažila jsem se ho na mnoho věcí, ale vypadlo ze mě jen tohle.

Yoshiro

Zvedl jsem hlavu.. Yoko? Vyskočil jsem na nohy.. P-promiň! Já nechtěl.. Vyletělo ze mě a okamžitě jsem ji pomáhal na nohy.

Yoko

Byla jsem tak ráda, že vidím Yoshira, že jsem tu bolest hlavy přestala cítit. To je dobré, za nic se neomlouvej. Mávnu nad tím rukou a s Yoshirovou pomocí se dostanu na nohy. Když jsem ho viděla, najednou ta prázdnota jakoby zmizela. Usmívala jsem se. Najednou jsem, ale přešla blíže k Yoshirovi a pevně ho objala. Jsem ráda, že jsi tu. Až pozdějc jsem si uvědomila to co jsem vlastně udělala. Teď už jsem jen čekala na Yoshirovu reakci.

Yoshiro

Překvapilo mě to.. Ale mile.. Pousmál jsem se a taky ji objal. Ale zase budu muset jit.. Řekl jsem dost nemile.. Nicméně.. Chci aby jsi šla se mnou... Navrhl jsem ji.

Yoko

Na tváři se mi objevil smutný výraz, když Yoshiro řekl, že opět musí pryč. Ale pak mi dal návrh. Potěšilo mě, že mě chce mít u sebe. S tebou? Ale kam? Zeptala jsem se normálním zvědavím hlasem. Chci s tebou jít, jak se můžeš tak hloupě ptát? Pomyslela jsem si v duchu.

Yoshiro

Na jedno moc pěkné místo.. Je to daleko.. Na nějákou dobu se s vesnicí budeme muset rozloučit. Hodlám to ale říct Hokagemu a matce.. Odpověděl jsem docela nepřímo .. Kdybych řekl, že do pevnosti organizace Akatsuki, asi by odmítla.

Yoko

Na jedno pěkné místo?....Na nějakou dobu se s vesnicí rozloučit?.....To není tak hrozné, jako kdybych se musela rozloučit s Yoshirem. Chvíli jsem dělala, že přemýšlím, i když jsem se rozhodla už dávno. Dobře. Přikývla jsem celá šťastná.

Yoshiro

Tak jo.. Půjdeme tedy za Hokagem a pak k nám..Pokud to výjde, stihneme to akorát tak , aby nás jeden můj známej vyzvedl. Řekl jsem a až teprve teď pustil Yoko z objetí. Dali jsme se do cesty k Hokageho budově.
Cesta tam trvala asi 10 minut, když jsme běželi. Zaklepal jsem, ale nic se nedělo. Hokage tam asi nebyl. No.. Necháme mu tady vzkaz.. Nesmíme ale nikomu prozradit, kam jdeme. Řekl jsem a z kapsy vytáhl kus papíru.. Netuším, kde jsem ho vzal, ale ještě větší záhada byla, kde jsem vzal pero na psaní. Prostě jsem mu napsal, že odcházíme na důležitou neoficiální misi..Daleko. A že se vrátíme.
Byl čas jít za mámou.. Doufám, že mě máma nebude před Yoko ztrapňovat.. Napadlo mě.. Dost jsem znervózněl.

Yoko

Nic jsem nenamítala a rychle běžela po boku Yoshira....... Opravdu nepřestáváš překvapovat. Řeknu s úsměvem, když u kanceláře Hokageho vytáhne z kapsy papír i tužku. Hned jsem jsme nechali Hokagemu vzkaz běželi jsme k matce Yoshira. To je snad poprvé, kdy uvidím matku Yoshira z bízka. Prohodila jsem si v mysli a běžela vedle Yoshira.

Yoshiro

Zastavili jsme se u dveří. Pomalu jsem otevřel.. Mami? Zavolal jsem.. Yoshiro? Jsi to ty? Jsem v kuchyni. Ozvala se Sakura.. Pojď.. Popohnal jsem Yoko dovnitř, aby nemusela stát venku. Vydal jsem se do kuchyně.. Mami.. Chtěl jsem ti říct, že jsme dostali misi. Vypadá to, že to bude hodně dlouhá mise..
Sakura nahodila smutný výraz.. Jak dlouho? Mlčel jsem.. Sám nevím..

Yoko

Nejdříve jsem se snažila Yoshira přemluvit, že zůstanu venku, abych nějak neobtěžovala. Ale nakonec mě přemluvil a já vešla dovnitř. Šla jsem za Yoshirem do jejich kuchyně. Když jsem tam přišla uklonila jsem se a nahlas pozdravila. Dobrý den. Pak už jsem jen poslouchala rozhovor.

Yoshiro

Yoko pozdravila Sakuru..Ta se usmála a pozdravila ji také. Pak chvíli nastalo ticho.. Dobře... Ale dávejte na sebe pozor.. Řekla ještě.. Já mámu objal a rozloučil se s ní. Mám tě rád.. Zašeptal jsem ji do ucha.. Já tebe taky .. Řekla ona.. Pak jsme s Yoko odešli z domu..
Nechceš se taky stavit domů? Rozloučit se? Zeptal jsem se Yoko.

Yoko

Sledovala jsem ten rodinný vztah, který byl úplně jiný, než ten u nás. Trochu jsem záviděla. Nakonec jsem se rozloučila a vyšli jsme z domu. Zavrtěla jsem hlavou. Hmmm....ne. My máme jiné vztahy mezi sebou. Nějak zvlášť nikoho nezajímá, kdo co dělá. A navíc jsem jim řekla, že jdu trénovat. Odpověděla jsem Yoshirovi a pokrčila přitom ramena. Tak to je u nás. Dodala jsem ještě.

Yoshiro

Aha..No.. V tom případě .. Sotva jsem domluvil už nás vcucl mrak, který následně na to zmizel. I s námi.